SEMENÁŘSKÁ PRODUKTIVITA VOJTĚŠKY V PRVNÍ A DRUHÉ SEČI

SEMENÁŘSKÁ PRODUKTIVITA VOJTĚŠKY V PRVNÍ

A DRUHÉ SEČI

Doc. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.

ČZU v Praze, katedra pícninářství

Příspěvek pojednává o příčinách rozdílné produktivity semenářských porostů vojtěšky v první a druhé seči. Pozornost je věnována především semenářsko-pícninářským porostům při střídavém využití na píci a semeno, dále využití porostů v 1. roce vegetace, mimohonovém pěstování semenářské vojtěšky apod. V provozních pokusech v severozápadních Čechách (žatecko-kadaňská oblast, řepařský výrobní typ, průměrná roční teplota 80C a srážky 486 mm) byly ve 4-letém období řešeny otázky hustoty vojtěškových porostů a její vliv na počet květenství a výnos semene. Vyšší semenářská produktivita vojtěšky ve 3. roce vegetace byla zjištěna ve druhých sečích, v porovnání s prvními, v průměru o 28 %, při optimální hustotě porostů 20-30 rostlin na m2 v řádcích 250 mm.

Vojtěška, semenářství, způsoby využití, hustota porostu, 1. a 2. seče, semenářská produktivita.

Výnos semen vojtěšky je výsledkem působení ekologických činitelů ve vztahu k jejím biologickým vlastnostem. Jak se každoročně přesvědčujeme, největší vliv ekologických činitelů na výnos semen vojtěšky mají klimatické podmínky, z nich zvláště srážky, teplota vzduchu a sluneční svit. Podmínky semenářských oblastí ČR se značně liší od oblasti původu a nejprodukčnějších světových semenářských oblastí (srážek za vegetaci 5-10 x více). Cíl pěstebních opatření při semenářství jetelovin, co největší přiblížení se původním podmínkám, bývá někdy problematický, hlavně v případech častých a náhlých zvratů počasí v letním období.

Husté a bujně rostoucí porosty vojtěšek neskýtají dobré záruky výnosu semen nejen z hlediska vzájemného zastínění spodních a středních partií lodyh, obyčejně dobrého výživného stavu, který podporuje vegetativní vývin, ale i špatného provzdušňování porostů, na jejichž lodyhách a listech se dlouho drží voda po deštích a rosa. Tyto faktory, komplexně působící, zhoršují návštěvnost opylovačů a tím snižují výnos semen.

V okrajových oblastech pěstování vojtěšek na semeno se nejlépe v praxi osvědčují porosty semenářsko-pícninářské s roztečí řádků 250 mm, které jsou vhodnější pro výrobu osiva vojtěšky než úzkořádkové, vyloženě pícninářské, při téměř stejném výnosu píce. Rozhodování o způsobech a vhodnosti ponechání vojtěškových porostů na semeno komplikují i disproporce v požadavcích semenných porostů vojtěšek ve vztahu k současnému stupni intenzifikace celé rostlinné výroby (často ještě velká rozloha honů s různými půdními podmínkami, způsoby zakládání porostů jetelovin, zaplevelení houževnatými plevely, vliv těžké mechanizace na půdu a porosty, dodržování agrotechnických termínů v ošetřování porostů, střídání plodin v osevních postupech, frekvence a včasnost provedení sečí porostů vojtěšek na píci apod.). Optimální hustota semenářských porostů vojtěšek je pak podle momentálních podmínek uváděna ve velkém rozmezí, a to 20 - 90 rostlin na m2 a 100 - 500 lodyh na m2.

Při střídavém využití porostů vojtěšek na píci a semeno doporučujeme tzv. “etapovou sklizeň”" porostů. První seč na píci provádíme v období do 15.5. (často bez ohledu na vývin rostlin), a to na jedné třetině plochy uvažované k semenářskému využití, druhou třetinu sklízíme k pícním účelům přibližně o 10 až 15 dnů později, nejdéle však do konce května. Kratší časový rozdíl sklizní na píci nevolíme, protože vojtěška má schopnost mírně urychlit vývoj mezi etapami růstu v období prodlužujícího se dne a neprojeví se podstatný rozdíl v době kvetení 2. seče. Cílem tohoto opatření je dosáhnout rozložení doby květu. Tím je zabezpečeno, že v 2. seči - semenářské, porost kvete ve dlouhém dni, je sušší a jistější počasí i pro vývin semen, případně 1. seč poskytne kvalitní píci na zelené krmení. Poslední třetinu výměry v případě vhodného počasí ponecháváme na semeno z 1. seče.

Jednou z dalších možností vývinu může být založení porostů vojtěšek bez krycí plodiny se semenářským využitím bezprostředně v 1. roce vegetace. Předpokladem je včasný výsev nejpozději do konce 1. dekády dubna. Je-li vlhké počasí, vojtěška odnoží za 5 - 7 týdnu po zasetí. Postranní lodyhy (podílejí se ze 40 - 50% na výnosu) dospějí do květu současně s hlavní lodyhou. Vojtěška méně poléhá, podrůstá, ovšem její mělčí zakořenění ji činí více závislou na počasí a zasluhuje si zvýšenou péči z hlediska potlačování plevelů. Proto ponecháváme vojtěšku v prvním roce vegetace na semenářské účely jen v nejpříznivějších podmínkách s delší vegetační dobou. Výnosy semen takto založených a využívaných porostů jsou v Čechách dosti nejisté, kolísavé, pouze okolo 60 - 90 kg.ha-1. Výhodou je dobré přezimování porostů.

Další z možností, doposud u nás málo využívanou je získávání semen vojtěšky z 1. seče z porostů založených letním výsevem v předcházejícím roce. Vojtěšky, které vzejdou nejdéle 50 dnů před koncem vegetace z jara pomaleji a později obrůstají, rostliny jsou nižšího vzrůstu se slabším vývinem, s menším počtem lodyh na rostlině, méně poléhají.

Pěstování vojtěšky mimohonově, kdy určitá část je vyřazena z rotace osevního postupu, vychází z dlouholetých zkušeností soukromé držby půd. Vychází z předpokladu pěstování vojtěšky na témže pozemku 5 a více let, přičemž při vysokém transpiračním koeficientu snižuje hladinu podzemní vody, vysušuje spodinu, vytváří si “aridní podmínky”. Využíváním porostů nejdříve na píci, v pozdějších letech na semeno, byla získána celá řada “krajových odrůd”, přizpůsobených místním pedoklimatickým podmínkám. S touto metodou jsou dobré zkušenosti na lokalitách v méně příznivých oblastech pro pěstování vojtěšky na semeno (méně dostupné svahovité terény, zterasované stráně po vykácených kulturách, výsypky po těžební činnosti s jižní až jihozápadní expozicí apod.). Je však třeba uvést, že tyto tzv. “semenářské typy rostlin” nemusí být nejvýnosnější z hlediska produkce píce.

Vedle mikrorajonizace semenářských porostů do vhodných podmínek a agrobiologické kontroly jsme se v našich provozních pokusech zaměřili nejen na řešení otázek struktury porostů a její vliv na počet květenství a výnos semene, ale i na zjištění, zda je účelné ponechávat v okrajových oblastech severozápadních Čech vhodných k pěstování vojtěšky na semeno porosty k semenářskému využití z 1. nebo 2. sečí. Důvodem v průměru někdy vyšších výnosů semene vojtěšky z 1. sečí v české oblasti bývá mimo jiné menší zaplevelenost v důsledku hustšího porostu (hustší porost do určité míry poskytuje vyšší výnos semene než řidší v důsledku vyššího počtu květů na jednotku plochu). Dalším důvodem je lepší uspokojení rostlin v průběhu vegetace v nárocích na vláhu (zimní zásoba vláhy v půdě) a neprojevují se tak výrazně svým záporným působením choroby kořenů a kořenových krčků v období kvetení porostů a tvorby semen. Porosty ponechané na semeno z 1. seče zakvétají alespoň po určitou dobu za vhodného počasí. Většinou bývá v době květu i méně škůdců, sklizeň připadá v úvahu po žních koncem srpna a v zářijovém období. Nevýhodou je, že porosty těchto vojtěšek jsou bujnější a v případě deštivého počasí snadněji obrůstají, což snižuje výnos semene, znesnadňuje sklizeň a zvyšuje ztráty. Přitom tyto semenářské porosty u nichž není záruka dobrého výnosu semene neposkytují při pozdní seči ani kvalitní píci.

Naše provozní pokusy v severozápadních Čechách, v místech s patrným vlivem dešťového stínu Krušných hor (žatecko-kadaňská oblast, řepařský výrobní typ, subtyp pšeničný), kde byly vojtěšky na semeno již v minulosti úspěšně pěstovány na rovinatých pozemcích hnědozemních půd eluviálních štěrkopísků, v oblastech poměrně teplých se slunečním svitem 1356 hodin za rok, s průměrnou roční teplotou 8 0C (za vegetační období 14,1 0C) a ročními srážkami v průměru 486 mm (za vegetaci 292 mm) ukázaly, že je možno úspěšně navázat na dobrou pěstitelskou tradici, pokud budou splněny organizační předpoklady a realizována opatření nutná k dosažení vyšších a stabilních výnosů. Ze čtyřletých sledování vyplynulo, že optimální hustota semenářských porostů vojtěšek (Palava, Bobrava) ve 3. roce vegetace se pohybovala při rozteči řádků 250 mm většinou v rozmezí 20 - 30 rostlin na m2 s rozdílem, zda porost ponecháme k semenářskému využití z 1. nebo 2. sečí. V klimaticky příhodnějších letech byly v této oblasti dešťového stínu jistější 2. seče v porovnání s prvními v průměru o 28 %. V údobích méně příznivých např. deštivé počasí v době květu tento rozdíl snížilo. Podmínkou výraznějších semenářských úspěchů 1. sečí na některých pozemcích může být mimo jiné také pozdnější nástup jara. Na lehčích a méně úrodných půdách se na výnosu semen kladně projevuje sušší a chladnější počasí v počátku jarního období.

Z těchto zjištění vyplývá, že nelze vždy jednoznačně dopředu rozhodnout, z které seče na semeno v okrajových semenářských oblastech (výroba osiva alespoň pro vlastní potřebu), poskytne porost vyšší výnosy. Je zde třeba neustálého sledování povětrnostních a porostových podmínek. Vliv ekologických vlivů na výnos semene vojtěšky, jak je v odborné literatuře uváděno, je rozhodující a činí 57 - 81 % (vliv chorob a škůdců 16 - 42 % a podíl odrůdy 1 - 3 %). Za podmínek důsledné rajonizace, agrobiologické kontroly stanoviště a porostů je možno těchto poznatků využít i v ostatních podnicích s obdobnými přírodními podmínkami a přispívat k vytváření předpokladů k dosažení vyšších výnosů kvalitního osiva.

Tabulka: Optimální rozmezí počtu rostlin (R), lodyh (L) a květenství (K) na m2 a výnos semen vojtěšky (%) na provozních plochách žatecko-kadaňské oblasti ve 3. roce vegetace porostů (celková výměra 1400 ha).