HYBRIDNÍ ŘEPKA V ČR

Ing. Petr Baranyk, CSc.

ČZU V Praze, Katedra rostlinné výroby

Málokterá jiná plodina prošla v relativně nedávné minulosti tak rychlými kvalitativními změnami, jako řepka ozimá. Přechodem na pěstování jednonulových (“O”, v ČR 1980) a posléze dvounulových (“OO”, v ČR 1992) odrůd se z někdejšího outsidera stal jeden z nejlepších a nejvýkonnějších zdrojů kvalitního jedlého oleje a bílkovin.

Ještě nedávné prognózy hovořily o dalším pokroku ve šlechtění této plodiny zvláště ve smyslu tvorby žlutosemenné řepky (“OOO”) a odrůd s nízkým obsahem kyseliny linolenové (“OOOO”). Nyní je však zřejmé, že nejbližší významnou změnou budou řepky hybridní. Ty by měly zajistit v důsledku heterozního efektu dalších cca 15-20% přírůstku výnosu nad hladinu obvyklou u současných liniových odrůd. Daní za tento pokrok je ovšem mnohem komplikovanější semenářství hybridních řepek a z toho vyplývající i vyšší cena osiva, která v zahraničí dosahuje cca dvojnásobku ceny liniových odrůd (v ČR se dosud neprodává).

CHL a RH - základní typy hybridů

V praxi se dosud reálně prosadily dva odlišné systémy výroby osiva (obr.1). První z nich (ogu/INRA) vede k hybridům typu CHL (Composit Hybrid Lines - kompozitní či složené hybridy, ÚKZÚZ zavádí pojem “sdružené odrůdy”), druhým jsou vytvářeny hybridy typu RH (Restoration Hybrids - restaurované, pravé hybridy).

Oba typy se podstatně liší schopností produkovat pyl. Zatímco finální F1 CHL-hybrid zůstává stále sterilní a při výrobě certifikovaného osiva se k němu musí přidávat určité procento opylovače (obvykle některá běžná fertilní liniová odrůda), restaurované hybridy mají obnovenou schopnost produkovat pyl a žádného dalšího opylovače proto nepotřebují. Podle našich i zahraničních zkušeností má tato skutečnost mimořádně významný vliv na výnosovou jistotu při pěstování těchto hybridů v podmínkách skutečné zemědělské praxe.

Zatímco totiž za vhodných podmínek pro opylování obvykle nebývá velkých rozdílů mezi výnosy obou typů hybridních řepek, v případě chladného a deštivého počasí během kvetení, či v krajině bez včel, příp. s velkým tlakem blýskáčka (proti němuž se u liniových odrůd po rozkvětu již nebojuje, neboť nabídka pylu, jímž se živí, je tak obrovská, že ji již nedokáže podstatně zredukovat), složené hybridy mnohem citlivěji reagují na tyto negativní faktory. Jejich obvykle 20-30% fertilních rostlin za takových podmínek nestačí uspokojivě opylit zbývajících 70-80% sterilních jedinců. Důsledkem je někdy až drastický pokles výnosů hluboko pod očekávanou úroveň.

K této situaci došlo v masovém měřítku např. ve Francii v oblastech severně od Loiry v ročníku 1994/95. Následkem překvapivě špatných výsledků zaznamenal trh se složenými hybridy v této zemi silný pokles, a to z 23% v roce 1993/94 na současných cca 15% obchodu s uznaným osivem. Na základě mnohými pěstiteli draze zaplacených zkušeností byla provedena určitá rajonizace, a po přesunu rozhodujících ploch těchto hybridů do jižních, resp. přímořských oblastí země, začínají složené hybridy ve Francii zvolna získávat svoji “pošramocenou” pověst zpět.

Situace je o to složitější, že v pokusech odrůdových zkušeben, které jsou podkladem pro rozhodnutí o registraci, je tento typ hybridů umístěn do bloků s mnoha jinými hybridy i odrůdami. Pravděpodobnost dobrého opylení i za ztížených podmínek je tak vyšší, než při následném pěstování na běžných provozních plochách. Výsledky těchto pokusů potom nemusí vždy korespondovat s chováním CHL-hybridu na velkých plochách v zemědělské praxi, zatímco u restaurovaných hybridů tento rozpor aktuální není.

Tuto hypotézu podporují výsledky poloprovozních odrůdových pokusů SVŘ (Systém výroby řepky), dosažené v roce 1995/96 (graf 1). Je z nich patrné, že PRONTO (restaurovaný hybrid) prokázalo vyrovnaně velmi dobré výnosové parametry, SYNERGY a MLCH 040 (složené hybridy) naopak poněkud zklamaly.

Situace je o to zarážející, že rok před tím (sklizeň 1995) v našich přesných maloparcelních pokusech se čtyřmi opakováními (předzkoušky pro ÚKZÚZ, lokalita Uhříněves) právě MLCH 040 poskytlo jeden z vůbec nejvyšších evidovaných výnosů řepky v ČR - 8,27 t/ha.

Jistě není možné z jednoletých výsledků vyvozovat obecné a závažné závěry. Nicméně v daném roce je rozdílná výnosová spolehlivost obou typů hybridních řepek velmi zřetelná.

Výroba osiva restaurovaných hybridů

Jak vyplývá ze schématu 2 obr. 1, osivo těchto hybridů se vyrábí z výchozích linií ve dvouletém cyklu pomocí pásového výsevu. Prakticky to obvykle znamená nasazení dvou secích strojů, kdy jeden seje pouze mateřský, cytoplazmaticky sterilní komponent (3 pásy, resp. záběry sečky), druhým se vysévá otcovská linie - obnovitel pylové fertility (jeden záběr).

Po odkvětu se pás s “otcem” musí mechanicky zničit. Na poli tedy dozrává a sklízí se pouze cca 3/4 porostu. Tento velmi zjednodušeně popsaný postup sice garantuje dobré možnosti kontroly a zajišťuje vysokou hybriditu (90-95%), je to však metoda poměrně pracná a nákladná, což značně prodražuje cenu vyrobeného hybridního osiva.

Závěr

Hybridní řepka bude znamenat po zavedení 0- a 00-odrůd další významnou a velmi blízkou změnu v pěstování ozimé řepky. Ve třetím roce státních odrůdových zkoušek ÚKZÚZ se nachází 2, ve druhém a prvním roce celá řada dalších hybridních odrůd. Neznamená to však automaticky konec liniových, dosud pěstovaných odrůd, neboť ty skutečně nejlepší z nich jsou s výkonností hybridní řepky téměř srovnatelné.

Z dosud získaných vlastních i zahraničních zkušeností se zdá pravděpodobné, že pro vnitrozemské podmínky ČR s relativně velkými plochami honů bude vhodnější restaurovaný typ hybridů.