ZÁKLADY PRÁVNÍ REGULACE ČINNOSTI SEMENÁŘSTVÍ V POLSKU

Základy právní regulace činnosti semenářství

v Polsku

Prof. Slawomir PODLASKI

SGGW Warszawa, Katedra hodowli rošlin i nasienictwa

Činnost “průmyslu osiv a sadby” reguluje v Polsku Zákon o semenářství z 22.9.1995. Údaje v zákoně se speciálně týkají:

· činností šlechtění rostlin a hodnocení odrůd pěstovaných rostlin

· práv a závazků šlechtitelů a tvůrců odrůd

· regulace množení (pěstování), prodeje (oběhu) a hodnocení osiv.

Zákon přizpůsobuje polské předpisy Aktu mezinárodní dohody o ochraně nových odrůd (UPOV) z 19.3.1991 a zásadám systému hodnocení osiv a sadby v EU. Zákon obsahuje nová pojetí a vymezení. Jednou z významných novinek je odlišení mezi tvůrcem a šlechtitelem odrůdy. Tvůrcem odrůdy je ten, kdo vytvořil nebo přihlásil originální odrůdu. Šlechtitelem je ta osoba, která je majitelem rostlin nebo jejich částí a také dokumentace, která je nezbytná ke šlechtění odrůdy.

Zavádí se rovněž nové kategorie odrůd. Mimo dosud existující odrůdy originální a šlechtěné se rozlišuje pojetí odrůd mateřských a odvozených. Jako mateřské jsou uváděny takové, z kterých se vytvořily odrůdy odvozené nebo šlechtěné. Naproti tomu se u originálních odrůd odlišují odrůdy odvozené, které jsou vytvořené z odrůd mateřských. Odrůdy odvozené jsou odlišné od mateřských odrůd, ale zachovávají si charakteristické vlastnosti odrůd mateřských.

Díky vymezení skupiny odrůd mateřských a odvozených nebudou legislativní problémy s uváděním transgenních rostlin na polský trh. Odrůda, která obsahuje cizí gen, např. tolerance nebo odolnosti bude odrůdou odvozenou v poměru k odrůdám mateřským, do kterých bude gen přenesen.

Odrůdy rostlin se po kontrole odlišnosti, stálosti a vyrovnanosti zapisují do REGISTRU ODRUD (listina povolených odrůd). Byla diskutována věcná otázka, zda se musí odrůdy mimo odlišnosti, stálosti (stability) a vyrovnanosti (uniformity) znaků charakterizovat i vysokou hospodářskou hodnotou (produktivností). Za odrůdy s dobrými hospodářskými vlastnostmi se považují takové, které jsou díky svým znakům lepší pro pěstování, zpracování i využití. Po diskusích byl akceptován názor, aby podmínkou pro zápis do Registru odrůd byly dobré hospodářské vlastnosti. V zemích EU tento požadavek není uplatňován, nebo se uplatňuje jen částečně.

Před zápisem odrůdy do Registru musí tato být zkoušena ÚKZÚZ (COBOR). Po zápisu do Registru se provádí pravidelné, nebo periodické hodnocení odrůdy. Pokud není stálá, uniformní a odlišná, nebo ztrácí hospodářskou hodnotu, pak je z Registru vyškrtnuta.

V zákonu je rovněž zavedeno pojetí “výlučného práva na odrůdu”, které vymezuje právo na zisk z obchodního využití odrůdy. Slouží šlechtiteli pokud je tvůrcem odrůdy, nebo obsahuje smlouvu s tvůrcem odrůdy, který tuto vyšlechtil v rámci pracovní smlouvy. Výlučné právo se týká množení, oběhu a prodeje osiva. Zemědělec, který používá osivo právně chráněné odrůdy pro vlastní potřebu, neplatí šlechtiteli poplatek za využití jeho odrůdy, nebo platí poplatek nižší než je licenční poplatek. V praxi není známý způsob, jak získat platby od zemědělců, kteří užívají osivo pro vlastní potřebu. Stejné problémy jsou i v jiných částech Světa.

ÚKZÚZ vede knihu výhradních práv k odrůdě. Tato kniha je registrem chráněných odrůd a oprávněných šlechtitelů. Šlechtitel může v licenční smlouvě udělit licenci k obchodnímu využívání odrůdy jiné osobě.

Množení osiv se děje pod kontrolou Inspekce osiv (Inspekcija Nasienna), která může provádět hodnocení polní, laboratorní, hodnocení zdravotního stavu sadby brambor, čistoty odrůdy a vnějších znaků. Zákon zavádí následující množitelské stupně:

základní (kwalifikowany), podmíněně základní (warunkowo kwalifikowany), certifikovaný (standardowy), obchodní (handlowy) a směsi osiv (mieszanke materialu siewnego). Za základní osivo se považuje osivo odrůd zapsaných do Registru, pokud odpovídá normám jakosti. Podmíněně základní je osivo odrůd přihlášených do Registru, ale ještě před jejich zapsáním. Standardní (certifikované) osivo množí šlechtitel odrůdy, který potvrzuje jeho originalitu a provádí polní i laboratorní hodnocení jakosti. Řečeno jinými slovy jsou tu osiva produkovaná šlechtitelsko semenářskými firmami, které odpovídají za jejich jakost. Podobně je možno postupovat u zelenin. Obchodní osivo je takové, kde semena mají odpovídající laboratorní jakost, ale pravost (originalita) odrůdy není jistá (nebyly prováděny polní přehlídky množitelských ploch). Ze základního (kvalifikovaného) osiva je možno skládat směsky o určeném podílu jednotlivých složek směsky. Takovouto směsku je možno uvádět do oběhu.

Každý se může zabývat množením a obchodem (oběhem) s osivy, za podmínky, že má odpovídající vybavení (sklady, stroje ap.). Vybavení musí být potvrzeno Inspektorátem Inspekce osiv. Do oběhu lze uvádět: kvalifikované a standardní osivo odrůd zapsaných do Registru, nebo ne déle než 3 roky z Registru vyškrtnutých odrůd. Dále pak obchodní osivo a směsky osiva. V případě nedostatku na trhu osiv může Ministerstvo zemědělství připustit do oběhu i osivo odrůd neregistrovaných.

Šlechtiteli je placen šlechtitelský poplatek. Vzniká z prodeje osiv kvalifikovaných a standardních. Tvůrce odrůdy po jejím zapsání do Registru má právo na odměnu z těchto poplatků. Odměnu určuje šlechtitel odrůdy.

V souhrnu je možno uvést, že zákon je zkouška kompromisu mezi starými zásadami státní administrativy, šlechtiteli, tvůrci odrůd a obecnou hospodářskou realitou. Obecně je již nyní vidět, že s ohledem na stále rostoucí počet odrůd přihlášených a již v Registru zapsaných, bude potřebné odstoupit od hodnocení hospodářské hodnoty u řady druhů rostlin. COBOR (ÚKZÚZ) se více stane institucí pro registraci, pro hodnocení odlišnosti, uniformity a stálosti odrůd. Hodnocení hospodářských vlastností, zejména v produkčních podmínkách bude prováděno prostřednictvím potravinářského průmyslu, pěstitelských svazů a jiných organizací a institucí, které jsou na výsledcích zainteresovány. Pravděpodobně bude možno na základě produkčních pokusů vypracovat Listinu doporučených odrůd.

Bohužel není firmám šlechtitelsko semenářským dána širší možnost hodnotit jakost jimi produkovaných osiv. Státní Inspekce osiv po seznámení se s možnostmi požadovaného hodnocení jakosti osiv je povinna přiznat licenci laboratořím semenářských firem. Licence se odebere, pokud se prokáže, že semenářská firma nechce, nebo nemůže hodnotit jakost semen podle pravidel. V zákoně přijaté zásady upevňují monopol státu na posuzování jakosti osiva. Ve světě je tendence opačná - roste význam soukromých laboratoří při hodnocení jakosti osiv.

Dále je přežitkem garance odměn ze zákona pro pracovníky šlechtitelské stanice (tvůrci odrůdy), kterou platí šlechtitel odrůdy, čili nejčastěji šlechtitelská stanice. Odměna tvůrcům odrůdy musí být určena na základě smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a ne zákonem.

Pokud vezmeme do úvahy všechna fakta zákona, je potřebné tento brát jako přechodný. Musí být změněn v souladu s integrací polského zemědělství do EU.