Proč nemá Evropská unie ráda syrečky

Česká tradice se střetává s moderními normami EU

Syrečky, utopenci, matesy, rum, svíčková či jiná omáčka ˝nedílná˝ součást tradice české kuchyně. Ta se však nyní střetává se snahou vstoupit do Evropské unie, s evropskými normami a pravidly.

Češi před dvěma dny při jednáních s EU částečně vyhráli bitvu v boji o tradiční výrobky: dojednali dvě stálé výjimky z daňových norem unie, které umožní přežít výrobcům slivovice a jiných ovocných destilátů. Zbývají však další potraviny a nápoje, jejichž další existence (nebo uchování si jejich názvu) souvisí s jinou součástí evropského práva, než jsou daňová pravidla. V okamžiku, kdy vstoupíme do EU, tedy již možná od roku 2004, z řady restaurací zřejmě zmizí hotová jídla, a tuzemský rum se již nebude jmenovat tuzemský rum. Proč se to bude muset stát? Evropská unie totiž přesně stanovuje, jaké normy a kritéria musí splňovat prodávaná jídla a potraviny. Oblíbené syrečky jsou přitom jen nejviditelnější špičkou ledovce. Slaďování norem se týká kvality potravin, jejich chemického ošetření, velikosti zeleniny a ovoce, daného balení. V EU platí jednotný vnitřní trh, jehož jednou ze čtyř základních svobod je právě volný pohyb zboží. V podstatě jde o to, že všechny státy si navzájem recipročně uznávají své výrobky a povolují jim vstup na svůj trh - kromě například potravin či léků. Právě tyto druhy zboží podléhají přesným předpisům, které schvaluje EU a které jsou závazné pro všechny její členy. A v tom vězí kámen úrazu. Každá země má jinou tradiční kuchyni a jiné nároky na hygienu. Proto začaly na úrovni EU vznikat směrnice, jaké se smějí používat aromatické látky, přísady, jaké má být složení minerálních vod a jakými chemikáliemi se smějí zemědělské produkty ošetřovat. Přesné předpisy určují i hygienická opatření v restauracích.

Ochrana spotřebitele

Lze namítnout, že nepotřebujeme vyvážet syrečky. Ale pokud se staneme členy EU, je to něco jako ochranná známka, která turistovi zaručí, že zde nalezne v potravinách stejný standard jako v Německu či Dánsku. Důvodem jednotných norem je tedy především ochrana spotřebitelů. Ochrana se přitom týká i názvů: právě to je problém českého rumu. Rum se podle evropských norem vyrábí z cukrové třtiny. Česká lihovina stejného jména je ale z brambor. Svou roli při stanovování evropských regulí samozřejmě hraje i lobbing. Tak třeba banány se dovážejí do EU ze zemí, odkud jsou zvyklí je brát Francouzi: ty banány mají určitou velikost a tvar. Země v jiných klimatických oblastech, kde rostou jiné banány, mají smůlu. Do EU je nedovezou, to si Francouzi prosadili. Někdy však ekonomické důvody vítězí nad lobbingem - jak se to stalo v případě bizarně znějících norem na kondomy. EU zjistila, že evropští producenti nedokážou uspokojit poptávku na trhu, a proto nakonec úředníci v Bruselu povolili více velikostí.

Tradiční české výrobky versus regule EU

slivovice / Zeman vybojoval slivovici

* minulost / Z valašských švestek vzešlý alkohol má v Česku dlouhou tradici. Svědčí o tom tisíce domácích palíren po celé republice. Nejklasičtější je vizovická - vyrábí se z vysoce aromatických švestek, po první destilaci se k nim přidává malý díl čistého lihu. Nápoj projde ještě dvěma dalšími destilacemi. odborníci tvrdí, že právě líh dodá slivovici tu správnou chuť.

* budoucnost / Zemanův kabinet usiloval pro slivovici o trvalou výjimku. A uspěl. A to přesto, že její receptura neodpovídá parametrům evropských ovocných destilátů ( v EU se do nich nepřidává líh). Pro 175 tisíc lidí, kteří se pálením oblíbeného alkoholu zabývají, přišla z Bruselu pozitivní zpráva: Evropská unie udělila tradičnímu českému nápoji trvalou výjimku ve formě nižší spotřební daně.

tvarůžky / O ˝nohy páně˝ Češi nepřijdou

* minulost / Originální český sýr, jehož historie sahá až do patnáctého století. první tvarůžkárna vyrostla roku 1772 v Hněvotíně u Olomouce. Dnes se v Česku vyrábí syrečky jen v Lošticích u Olomouce. Princip výroby se v podstatě nezměnil a právě ten se nesměstná do sešněrovaných hygienických norem EU: kyselý tvaroh se smísí se solí a zraje v kádích, pak se vytvaruje a usuší. Vrcholem výroby je konečné zrání ve zvláštních bednách.

* budoucnost / Bruselští úředníci Čechům od úst tvarůžky trhat nebudou. Jejich výroba se ale musí přizpůsobit tvrdým hygienickým euronormám. Otázka je, nakolik změní přísná pravidla typickou chuť a aroma syrečků. zatím to vypadá, že čeští výrobci vyhovují i evropským směrnicím - loni zkontrolovaly loštickou tvarůžkárnu nekompromisní komisařky z Bruselu. Odjely spokojené.

utopenci / Do Evropy i s utopenci

* minulost / Další ze specifických národních pochoutek - špekáčky naložené s cibulí, zelím a kořením v kyselém láku, nejlépe v pětilitrové láhvi - jsou součástí české pivní kultury. Za objevitele utopenců je považován jistý křivoklátský hostinský, který začal uzeniny nakládat začátkem minulého století.

* budoucnost / Křik, který se strhl okamžitě poté, co se začalo mluvit o tom, že by Češi zaplatili za vstup do EU ztrátou naložené uzeniny, utichl - stejně jako u tvarůžků nezmizí zřejmě tradiční pochoutka z českých stolů. Jen se bude muset jejich výroba také přizpůsobit tvrdým normám a je možné, že tím utrpí jejich typická chuť. Výrobci uzenin nicméně tvrdí, že se nemají čeho bát - na přísnou hygienu prý dbají už teď.

rum / Vítr do ˝plachetniček z Božkova˝

* minulost / Český rum, slavný tuzemský, není ˝pravým˝ rumem. Nevyrábí se totiž z cukrové třtiny jako ostatní rumy, ale z bramborové nebo obilné melasy. kořeny této lihoviny lze hledat v Rakousku-Uhersku, pije se totiž ve všech ˝nástupnických˝ státech. V česku paří mezi pětici neoblíbenějších alkoholických nápojů.

* budoucnost / Pijáci ˝tuzemáku˝ si mohou oddechnout - zánik oblíbené lihovině v EU nehrozí. z lahví pouze s koncem tohoto roku zmizí slovo rum. K výrobnímu procesu nemá unie připomínky, evropské směrnice ale považují za pravý rum pouze lihovinu, která vzniká destilací z cukrové třtiny. Tuzemský rum se tak s největší pravděpodobností změní na Tuzemák.