ZEMĚDĚLSTVÍ V ZNEVÝHODNĚNÝCH OBLASTECH RAKOUSKA

Agriculture in disadvantaged areas of austria

Ivana Boháčková

Adresa autora:

katedra zemědělské ekonomiky, ČZU Praha

Anotace:

Příspěvek je věnován problematice horských oblastí Rakouska. Jsou uvedeny rozdíly pro přiznání statutu horského hospodářství v Rakousku a EU, výrobní podmínky a dosahované ekonomické výsledky. Ty jsou vyjádřeny základními ukazateli efektivnosti a ukazateli zemědělských příjmů. Závěr příspěvku je věnován perspektivě a možnostem dalšího rozvoje horských oblastí.

Summary:

The contribution is devoted to problems of Austrias upland areas. There are introduced differencies for admission of upland forming status in Austria and the EU, production conditions, and obtained economic results. They are expressed by basic signposts of efficiency and agricultural incomes. A conclusion of this contribution pays attention to perspective and possibility of further development of upland areas.

Klíčová slova:

Znevýhodněné oblasti, horské oblasti, podpory zemědělství, zemědělské příjmy, agrární politika

Keywords:

Disadvantaged areas, mouintain areas, agricultural supports, agricultural incomes, agrarian policy

Zemědělská činnost v hospodářsky ztížených a nevýhodných podmínkách vyvolává v rámci agrární politiky řadu otázek, které je nutno řešit. Zásadní otázkou je, do jaké míry tyto oblasti využívat produkčně. S řešením této otázky je pak spjato řešení dalších otázek, např.:

· jaké jiné pracovní příležitosti nabídnout při omezování zemědělství, aby nedocházelo k vysídlování oblastí,

· jakým způsobem provádět podpůrnou politiku ve vztahu k životnímu prostředí,

· jakým způsobem podporovat zemědělskou činnost, aby byl udržen kulturní ráz krajiny,

· jakým způsobem vyrovnávat nízké příjmy zemědělců v těchto podmínkách hospodaření,

· a další

Stále více si nyní uvědomujeme, že zemědělství neplní pouze funkci produkční, ale celou řadu funkcí dalších, zejména pak funkci krajinotvornou. V centrálním způsobu řízení se pohlíželo na oblasti se ztíženými podmínkami hospodaření jako na takové, kde sice zemědělská činnost vyžaduje vysoké náklady, ale z celospolečenského hlediska je i zde nutno produkovat. V současné době se i u nás začínáme na tento problém dívat jinak a snažíme se tak přiblížit přístupům, které jsou obvyklé ve vyspělých evropských zemích. Zajímavé poznatky nabízejí zkušenosti z Rakouska.

1. Vymezení základních pojmů

Po připojení k EU (1995) byly Rakousku na základě směrnice EU 75/268/EWG potvrzeny tzv. “ znevýhodněné zemědělské oblasti”. Jako znevýhodněná zemědělská oblast je podle této směrnice definována oblast, ve které reálně existuje přírodní (resp. jiné) znevýhodnění zemědělské činnosti a toto znevýhodnění je příčinou, proč tamní rolníci nemohou objektivně dosahovat příjmy, které by byly srovnatelné s příjmy podniků ležících v jiných oblastech.

V rámci znevýhodněných oblastí jsou rozlišovány 3 typy oblastí :

· tzv. “malé oblasti”

· tzv. “různě znevýhodněné oblasti”,

· tzv. “horské oblasti”

Vymezení těchto typů vychází z jejich specifik, ať již jsou dána rozlohou, dopravní a hospodářskou dostupností, svažitostí, klimatickými podmínkami, úrodností půdy apod.

Zastoupení jednotlivých typů uvádí schéma č.1.

schéma č.1: Zastoupení typů znevýh.zeměděl. schéma č. 2: Zastoupení horských hospodář. oblastí (1997) na zem.půdě v zónách obtížnosti(1997)

Z uvedeného schématu vyplývá, že zemědělsky znevýhodněné oblasti zaujímají v Rakousku rozhodující výměru zemědělské půdy- 68,8% a to je jeden z mnoha důvodů, proč je jejich problematice věnována podstatná část rakouské agrární politiky. V rámci této agrární politiky je pak věnována speciální pozornost hospodaření zemědělců v horských oblastech (58% veškeré výměry zem.půdy).

Rakousko si i nadále po vstupu do EU zachovalo vlastní způsob definování “co to jehorské zemědělské hospodářství”. Podle směrnice Spolkového ministerstva pro zemědělství a lesnictví je rozhodující pro získání statutu horského zemědělského hospodářství poloha danánadmořskou výškou a hospodářská dostupnost daná stupněm svažitosti. Tyto dvě charakteristiky jsou v různých kombinacích, takže např. statut horského hospodářství získává podnik, který se nachází v nadm. výšce min. 700 m n.v., zrovna tak, jako podnik ležící v nadm. výšce mezi 500-700 m n.v., ale se svažitostí min 15% nebo podnik ve výšce nižší než 500 m n.v., ale se svažitostí 20%. Každé hospodářství je v tomto smyslu posuzováno individuálně.

Tento způsob se liší od přístupu EU, kde podle směrnice 75/268 se do znevýhodněných oblastí nezařazují hospodářství individuálně, ale celé obce - tzv. “ obecní princip”. Podle tohoto principu by do horských zemědělských oblastí byly zařazeny také podniky, které podle rakouské systemizace (na základě objektivních potíží při obhospodařování) do horských podniků nepatří. Na základě ustanovení EU by počet rakouských horských hospodářství byl vyšší než podle ustanovení rakouského spolkového ministerstva. Na druhé straně však existují i podniky, které jsou určeny jako horské podle národní směrnice, ale podle směrnice EU by do horské oblasti zařazeny nebyly.

V rámci horských hospodářství jsou rozlišovány čtyři tzv. “zóny obtížnosti” (podle zvláštní směrnice spolkového ministerstva). Do zón 1-4 jsou podniky zařazeny zejména podle svažitosti a dopravní dostupnosti, event. dalších charakteristik, které podstatně působí na tvorbu výnosů. Z těchto lze uvést především klima, zvláště ale nebohaté a nepříznivě rozdělené dešťové srážky v interakci s málo úrodnou půdou. Procentické rozdělení horských hospodářství do zón obtížnosti uvádí schéma č.2. Zastoupení hospodářství je v zónách 1-3 vyrovnané, nepatrné zastoupení zemědělských podniků je v obtížnostní zóně 4.

2. Vybrané výrobní charakteristiky horských hospodářství

O některých podmínkách výroby v horských oblastech informuje tabulka č. 1.

tabulka č. 1.: Vybrané ukazatele podmínek hospodaření v horských oblastech Rakouska

Je zřejmé, že se zařazením do vyšší obtížnostní zóny roste podniková výměra obhospodařované (kulturní plochy), ale logicky se mění její struktura ve smyslu zvýšení výměry lesních ploch (lesní hospodářství je významným zdrojem příjmů) a poklesu tzv. přepočtených zemědělsky využívaných ploch. Alarmující pro další existenci horského rakouského zemědělství je skutečnost, že ve všech zónách je velmi málo pracovních sil, zejména rodinných. Na každé hospodářství připadají necelé dvě pracovní síly, což je v podstatě hospodařící manželský pár. Potvrzuje se tak tendence, že mladí lidé odcházejí z těchto oblastí nejen za vyšším výdělkem, ale také za snadnějším způsobem života. Zabránit “vysídlování”, tedy odchodu lidí, je velmi náročným úkolem rakouské agrární politiky.

Výrobní struktura v horských oblastech je poměrně jednoduchá. Ponecháme-li stranou specifické lesní hospodářství, je hlavním předmětem činnosti horských rolníků chov skotu (jak

s masnou, tak mléčnou užitkovostí), pro který jsou zde velmi příznivé podmínky.

2. Ekonomika horských hospodářství

Úroveň ekonomiky a ekonomickou stabilitu lze vyjadřovat soustavou nejrůznějších ukazatelů.

Pro účely tohoto příspěvku byly vybrány 2 skupiny ukazatelů. Ukazatelé první skupiny charakterizují úroveň podnikových výnosů, nákladů a konečného zisku. Ukazatelé druhé skupiny charakterizují úroveň příjmů v horských hospodářstvích.

První skupině je věnována tabulka č.2.

tabulka č. 2 : Ukazatele výsledků hospodaření horských podniků(1996)

výpočty podle Grüner Bericht 1996, BMLF Wien

x/ je upřednostňována výnosová rentabilita

U horských hospodářství dochází s vyšším stupněm znevýhodnění (s vyšší zónou) k poklesu hospodářských výnosů (viz tab.č. 2). V jejich struktuře zaujímají nejvýznamnější podíl (33%-46%) výnosy z živočišné výroby. Určující je produkce mléka a odchov a výkrm hovězího dobytka. V roce 1996 (jehož údaje jsou uvedeny) byly výnosy z živočišné výroby ovlivněny sníženou poptávkou po hovězím mase vlivem krize BSE. I když se tato přímo rakouských producentů z hlediska zdravotního stavu stád nedotkla, přesto existovaly značné problémy v odbytu, které vyvolaly pokles cen zemědělských producentů i zde.

S rostoucím stupněm zóny klesá význam příjmů z rostlinné výroby ( z 11% na 1%) a roste význam výnosů z lesního hospodářství (z 6 % na 10 %). V relaci k výnosům “nehorských hospodářství” dosahují horské podniky hodnoty 0,71. Rovněž objem nákladů klesá s vyšším stupněm zóny. V rámci kategorie nákladů u horských hospodářství je velmi pozitivní trend (z časového hlediska) snižování variabilních nákladů. Horské podniky vykazují rentabilní hospodaření, vyjádřeno výnosovou rentabilitou v průměru 35%. Zajímavou skutečností je, že relace k nehorským podnikům je ve prospěch horských (1,07).

Z hlediska struktury výnosů jsou důležité zejména výnosy ze zemědělské a lesnické činnosti, téměř 50%, veřejné prostředky tvoří 25% (9% OPUL, 6% subvence na udržení kulturní krajiny, 5% degresivní vyrovnávací dávky z domácích zdrojů, 4% vyrovnávací dávky ze zdrojů EU v rámci SZP).

Velmi důležitým ukazatelem jsou příjmy rolnických hospodářství. Odráží se v nich nejen výkonnost hospodářství z hlediska objemu produkce, ale také situace na agrárním trhu (ceny), a realizace principů agrární politiky (dotace) a sociální transfery. U rolníků pracujících v horských hospodářstvích, vycházíme-li z tabulka č. 3, je situace následující

tabulka č. 3 : Příjmy rolníků/na jeden podnik/ v horských oblastech (1996)

S vyšším stupněm zóny obtížnosti hospodaření klesá výše celkových příjmů ať již z hlediska posouzení jejich absolutní výše nebo z hlediska úrovně relativní vzhledem k počtu veškerých nebo rodinných pracovních sil. Na tomto poklesu se podílí především klesající tendence příjmů ze zaměstnání, ať již zemědělských příjmů nebo z jiných výdělečných činností.

Vzhledem k ostatním zemědělským (nehorským) hospodářstvím dosahují pak hospodářství ležící v takto ztížených podmínkách 82% celkových příjmů nehorských hospodářství, 76% výše příjmů ze zaměstnání, 52% výše zemědělských tržeb, 82% výše dotací vázaných na zemědělskou činnost, avšak 121% výše ostatních příjmů. Tolik z hlediska srovnání absolutních objemů. Z hlediska výše příjmu v přepočtu na 1 člena hospodařící rodiny, dosahují horská hospodářství vzhledem k nehorským 73% u celkových příjmů, rovněž 73% u příjmů ze zaměstnání a 70% u zemědělských příjmů.Přitom pracovní nasazení u horských hospodářství (měřeno počtem pracovních dní na 100ha red.z.p.) je nepoměrně vyšší, 26,2 dnů až 38,5 dní oproti 21,1 dne u nehorských podniků.

Nestandardní je rovněž struktura příjmů (viz tab.č.4)

tab.č.4: Struktura příjmů zemědělců v horských oblastech ve srovnání s ostatními

“nehorskými” podniky (údaje v %,1996)

Příjmy ze zemědělské činnosti tvoří u horských hospodářství v průměru 58,5% (u nehorských je to 63,3%) celkových příjmů. Avšak příjmy pocházející skutečně z této činnosti tvoří pouhých 13% (oproti 21%) a zbytek (45% veškerých příjmů) tvoří podpory na zemědělskou činnost vázané. Mimo tyto veřejné prostředky získávají horská hospodářství dotace v souvislosti s programem životního prostředí (ÖPUL), dotace na udržení hospodaření v horských oblastech, degresivní vyrovnávací dávky EU i z národních zdrojů a dotace ve formě příspěvku na podporu investic a úsporu nákladů.

4. Záměry rakouské agrární politiky v horských oblastech

Z výše uvedeného vyplynula specifičnost horských oblastí ať už ve výrobních podmínkách (poloha,klima,úrodnost půd, ekologická senzibilita) nebo v ekonomických parametrech(periferní poloha, rozdílná dynamika strukturálních změn, vnější závislost na vzdálených urbanistických

odbytových centrech, konkurenceschopnost oproti podnikům ležícím v příznivějších podmínkách hospodaření). Některé z těchto pouze zdánlivých nevýhod se mohou stát, pokud budou správným

způsobem využity, přednostmi a pozitivním vývojovým potenciálem.

Výraznou předností jsou přírodní podmínky, které umožňují produkovat ekologicky kvalitní, plnohodnotné výrobky především v odvětví masa a mléka. Tyto výrobky jsou nesrovnatelně kvalitnější z hlediska zdravé výživy než stejné výrobky ze zemědělsky intenzivních oblastí.

Rozsáhlé lesní hospodářství má své úkoly v oblasti ochrany životního prostředí a rekreace. Celé oblasti, kde se nacházejí horská hospodářství, představují prostor pro odpočinek a rekreaci, prostor typický kulturní rozmanitostí včetně dodržování tradic.

Z těchto a ještě z mnoha dalších důvodů neplní zemědělství v horských oblastech pouze

funkci výrobní. Naopak. Výrobní funkce je v rámci mnohafunkčnosti rakouských horských hospodářství zřetelně potlačena a většího významu nabývá cíl udržení krajiny v kulturním stavu a stabilizace ekosystémů.

V tomto smyslu je také orientována agrární politika, která je vůči horským oblastem uplatňována.EU má pro horská hospodářství speciální programy, které ale dosud představují příliš malý operační prostor,. Podpory jsou poskytovány ve dvou směrech. Jedním z nich je podpora investic (v individuálních nebo společně založených podnicích), přičemž nárok na podporu mají hospodářství od 3ha z.p. v závislosti na výměře zemědělské půdy a hustotě hospodářských zvířat.

Druhým typem jsou podpory mladým zemědělcům, jejichž motivem je snaha udržet v horských oblastech mladé lidi a zabránit kulturnímu úpadku těchto oblastí.

Rakouské Spolkové ministerstvo pro zemědělství a lesnictví přistupuje k řešení otázky horských hospodářství pod heslem “Podpora horských hospodářství - vývěsní štít domácí agrární politiky”.

Ta se orientuje, a v budoucnu bude tato orientace ještě posílena, na zlepšení příjmové situace rolníků v horských oblastech. Podle nových koncepcí by se příjmy měly opírat o 3 hlavní pilíře, a to

1. o kvalitu produkceV souvislosti s kvalitou produkce se jeví úspěšné tři následující strategie :

· zesílení ekologické orientace zemědělství v horské oblasti formou střednědobé přestavby na biologické zemědělství a jasná diferenciace produkce podle ekologické kvality (ta se bude odrážet v cenách produkce),

· jasná marketingová strategie pro získání tržních pozic na domácích trzích i trzích EU. V této souvislosti se uvažuje i o tzv.”regionálně specifických cenách”, kterých může být dosaženo odpovídající kvalitou a způsobem prodeje,

· zavedení opatření ke snížení nákladů, pracovních, výrobních, zpracovatelských i odbytových a tím zlepšit obranu proti sílícím konkurenčním tlakům.

2. o příjmovou kombinaciJe zřejmé, že příjmy ze zemědělské činnosti nedosahují výše dostatečné ani k udržení životní úrovně hospodářů , ani k rozvoji hospodářství. Objektivně tedy existuje nutnost vedlejších příjmů. V agrární politice Rakouska je této otázce věnována mimořádná pozornost ve smyslu podpory existujících možností (agroturistika, přímý prodej výrobků apod.) a vytváření možností nových (diversifikace služeb v komunálu, služby pro zemědělství včetně marketingových řetězců, služby v turistickém ruchu, telekomunikacích apod.)

3. o podporu hospodaření formou přímých platebV této oblasti chce Rakousko prosadit zásadní změnu. Ta spočívá v přechodu od přístupusektorového k přístupu regionálnímu. Jinými slovy to znamená integraci horského hospodaření do stabilních regionálních struktur, která by nahradila dosavadní vyčlenění zemědělství z rámce regionální politiky. Přitom by měla být zajištěna ochrana zemědělství v rámci ostatních oborů regionálního hospodaření. Přímé podpory by nebyly poskytovány v závislosti na velikosti podniků (dané výměrou), ale byly by poskytovány na základě různých podpůrných programů.Přesun ze sektorální do integrované regionální politiky se bude Rakousko snažit prosadit i v Bruselu. Rovněž má být výrazněji podporován a urychlován vznik výrobních a obchodních společností. To by umožnilo nejen snazší překonávání pracovního i nákladového zatížení, ale i vznik nových pracovních příležitostí, profesionalitu, další vývojový stupeň regionálního marketingu apod.

Vztah agrární politiky Rakouska k řešení problémů rolníků v horských (ale i jinak znevýhodněných) oblastech je příkladný. I v České republice se zemědělské podniky hospodařící ve ztížených podmínkách potýkají s celou řadou problémů. V této souvislosti by rakouské zkušenosti mohly být inspirující.

Literatura:

Grüner Bericht 1995, 1996, 1997, BMLF, Wien

Mašterová J.: Některé zkušenosti rakouského zemědělství po vstupu do EU, Zemědělská ekonomika, 44, 1998