Evropské ministáty do unie nespěchají

Monako, Lichtenštejnsko a San Marino zajišťují svým občanům životní standard přesahující o polovinu průměr EU

Radim Klekner

Zatímco deset postkomunistických zemí střední a východní Evropy netrpělivě tluče na bránu, která je má vpustit do EU, Monako, Lichtenštejnsko, San Marino a Andorra, čtyři bohaté západoevropské státečky do unie nespěchají. Nemají k tomu žádný zvláštní důvod a to nejenom proto, že v současnosti figurují na seznamu daňových rájů sestaveném Mezinárodním měnovým fondem a musely by v případě, že by si do EU podaly přihlášku, začít zásadním způsobem přepracovávat svou legislativu. Evropští trpaslíci zajišťují totiž svým občanům životní standard, který s výjimkou Andorry přesahuje unijní průměr o víc jak padesát procent, měřeno alespoň hrubým domácím produktem na jednoho obyvatele.

Nejbohatší z nich, knížectví Monako se v uplynulých desetiletích stalo význačným finančním centrem, které sotva bude souhlasit se zrušením bankovního tajemství, jak se k tomu s platností do roku 2009 zavázaly členské země EU. Monačtí občané navíc nemusí platit daně z příjmu, pokud tedy alespoň pobývají ve své zemičce sto dvacet dní v roce. Více jak polovina ročního příjmu knížectví pochází na druhé straně z daní z přidané hodnoty placených místními hoteliéry, bankéři a průmyslníky. Monako, které nemá vlastní centrální banku, uzavřelo s Francií celní unii a řadu obchodních smluv, užívá francouzský frank a od příštího roku začne používat také euro, do unie se však netlačí a podle všeho nikdy tlačit nebude.

Švýcarský frank platí v dalším knížectví, Lichtenštejnsku, které je od roku 1991 členem Evropského společenství volného obchodu (EFTA) a náleží také do tzv. Evropského měnového koše, systému pevných směnných kursů, jenž první z uvedených institucí nepřímo spojuje s EU. Díky nízkým daním z podnikání, které se pohybují pod hranicí osmnácti procent, přesunulo sem své sídlo na pětasedmdesát tisíc zahraničních firem. Otázka vstupu do EU začne být v případě státečku, který uzavřel celní unii se Švýcarskem ne však s Rakouskem, jež s ním rovněž sousedí, aktuální až v okamžiku, kdy v Bruselu zasednou oficiální zástupci vlády v Bernu. Švýcaři se ovšem letos v referendu opakovaně vyslovili proti vstupu do EU. V prosinci 1999 pohrozil přitom kníže Hans Adam II. připojením k některému ze svých dvou sousedů, pokud by Lichtenštejnsko ve vleklých ústavněprávních sporech dospělo k názoru, že už nepotřebuje monarchii. Kníže čelí po řadu let obviněním, že se nedostatečně zasazuje za to, aby alpský ministát přijal účinnější opatření proti praní špinavých peněz, k němuž navýsost příznivé podmínky, jež v Lichtenštejnsku mají cizí podnikatelé, přímo vybízejí.

Celní unii uzavřely s EU zbývající dva státečky. Republika San Marino je tímto způsobem navíc propojena také s Itálií, jejíž měnu užívá. Na tomto stavu ale nehodlá v nejbližších letech nic měnit s ohledem na fakt, že většinu příjmu do státní pokladny jí poskytuje cizinecký ruch. Nejkonkrétněji se v záležitosti případného vstupu do EU vyslovil andorrský premiér Marc Forné, když letos v lednu prohlásil, že pyrenejské knížectví bude muset hledat "určitou formu integrace do unie". Andorra uzavřela v poslední době s unií řadu smluv a o státních záležitostech rozhodují čím dál méně její dva suveréni (sic!), francouzský prezident Chirac a biskup ze španělského Seu d`Urgel.