Jaké reformy snese unie?

Lepší vnitřní mocenské vyvážení a dalekosáhlá demokratizace fungování EU jsou jádrem reforem, jejichž detailní návrhy chtějí letos dát na stůl němečtí sociální demokraté. Ponesou jistě rukopis spolkového kancléře a předsedy SPD Gerharda Schrödera, ale první reakce opozice ukazují, že se kolem vize hlubokých reforem EU snadno může utvořit celoněmecký konsenzus.

Evropská komise jakožto silná a akceschopná exekutiva a nová podoba dvoukomorového Evropského parlamentu, kde by kromě přímo volených poslanců figurovali - trochu podle mustru německé Spolkové rady - i zástupci vlád jednotlivých zemí: To zní slibně pro zastánce konečné podoby EU jakožto federálního soustátí, ale i pro ty politiky, jimž by postačilo, kdyby unie pořádně fungovala. Dosud nebyly nové vize v plném rozsahu zveřejněny. Zčásti proto, že se na nich dál pracuje. Až příští pondělí se jim má podrobně věnovat předsednictvo SPD. A v listopadu návrh přijme, případně zamítne, sjezd sociální demokracie.

Zatímco odpůrci užší integrace se chystají lamentovat nad ohrožením národních identit a suverenit, obsahují publikované výňatky z návrhu reforem překvapivě prvky, jež by se jim mohly líbit: Spolu s posílením komise a parlamentu se totiž navrhuje navrácení části kompetencí u rozdělování peněz do rukou národních vlád, ale nově do působnosti regionů. Schröder se snaží zabít jednou ranou dvě mouchy. Na jedné straně zřetelně vychází vstříc domácím kverulantům na zemské úrovni, současně by ale před volbami v Německu roku 2002 rád oprášil dávné sliby, že jeho země nemíní donekonečna zvyšovat nadproporčně vysoký příspěvek do rozpočtu EU, o jehož užití rozhodují často jiní.

Počítá se s tím, že by přebudovaný Evropský parlament dostal plné právo rozhodovat právě o rozpočtu EU. Tím by se automaticky značně zvýšila jeho politická moc. Vždyť například výdaje na společnou zemědělskou politiku tvoří bezmála polovinu rozpočtu unie. Zmíněné strukturální a regionální fondy pak představují druhou největší položku.

Ač se v médiích při první prezentaci Schröderových návrhů tvrdilo, že chce udělat z Evropské komise rovnou "vládu", zveřejněné útržky návrhů takový pojem vůbec neobsahují - hovoří výlučně o posílení exekutivních funkcí sboru komisařů. Ti mají nyní hlavně právo přicházet s iniciativami, jež schvaluje Evropská rada.

Praxe vyjednávání o institucionálních reformách EU ukázala, že od návrhu ke skutečnosti je cesta daleká a trnitá. Proto stojí za povšimnutí, že se tentokrát mají - podle rodící se představy SPD - zcela vynechat nepříliš pružné procedury mezivládních konferencí. Dokonce by měli ke slovu přijít v průběhu příprav reforem vedle poslanců Evropského parlamentu i členové národních zastupitelských sborů. Od těch se dosud zpravidla žádalo, aby jen později zvedli ruku pro ratifikaci dalekosáhlých závazků, jež za občany zemí EU přijímali vládní úředníci.

Schröder zkouší něco podobného podruhé. V prosinci roku 1998 se ale s tehdy hodně populistickými výzvami (na sjezdu SPD) dost spálil, když volal po snížení německého podílu na financování "rozhazovačné" politiky Bruselu. Nakonec musel v zájmu kompromisů (a i kvůli osudu rozšíření EU) při schvalování Agendy 2000 už v březnu 1999 ustoupit na celé čáře. Nyní mají jeho vize naději přežít déle než pár měsíců, ale první reakce mimo Německo naznačují, že to bude mít těžké. Kandidátské země pravděpodobně u navrhovaných reforem přivítají, že směřují k EU silnější a zároveň demokratičtější. Do takové unie by občané mohli snáze následovat politiky, kteří na Evropu přísahají.

Osudovou otázkou nicméně bude, zda takovou hloubku reforem, jak o ní uvažují Němci, unesou ostatní partneři v EU.