Globalizace a rekonstrukce komunit

Globalization and Community Reconstruction

Autor: Stanislav Hubík

Abstrakt v češtině:

Sociální vědy pojímají globalizaci jako pokračování modernizace jinými prostředky - nicméně přesto chápou globalizaci též jako proces vytvářející prostor pro jevy hlavním proudem modernizace marginalizované. Takovým jevem je - mimo jiné - komunita. Komunita (a rozvoj komunit) je pojem, který se stal frekventovaným v 80. letech. Negativní důsledky globalizace tehdy přiměly vlády a vědecký výzkum věnovat pozornost této staronové formě sociálního života a rozvoje. Komunity jsou dynamické sociální jednotky vzájemně spojené svými potřebami a cíli. Komunita může být teritoriální (ve smyslu fyzické geografie), může být ale také založena na společné historii nebo na společných zájmech či vztazích. Náš přístup ke zkoumání neodděluje ekonomiku od sociálního a kulturního života komunit. Vycházíme z předpokladu, že komunity disponují skrytými možnostmi čili kulturními kódy, jež postačují k uzpůsobení tradičních dovedností dnešním požadavkům globalizace a participace na sociálně ekonomických změnách.

Dalším předpokladem je přesvědčení o možnosti přeměny kulturních hodnot komunity do podoby ekonomických hodnot a o možnosti přeměny kulturních funkcí komunity v ekonomické funkce - nejen podle pravidel globalizace, ale především podle potřeb komunity. Teoretickým a praktickým cílem výzkumu je mobilizace těchto vnitřních schopností (zdrojů) a rekonstrukce konkrétní komunity jako sociální jednotky, která by byla s to rozvíjet nejen dominantní, ale též alternativní aktivity a funkce. Jak ukázal akční výzkum, takové aktivity a funkce jsou pak zakládány jak na specifické komunitní ekonomice, tak na dominantním modelu globalizace.

Abstrakt v angličtině:

Social sciences identify globalization as a continuation of modernity by other means - nevertheless, in spite of this they identify globalization also as a process creating a space for phenomena marginalized by mainstream of modernization. Such phenomenon - among others - is community. Community (and community development) is a concept that came into the mainstream in the 80´. With the negative consequencies of globalization, governments and scientific research started paying attention to this re-newed form of social life and development. Communities are dynamic social units interconnected by its needs and goals. Community could be territorial (in a sense of physical geography), could be based on common history or common interests or relationships. Our approach to research did not divide the economy from social and culture life of communities. The premise is the assumption that these communities have hidden abilities or culture codes that are sufficient for the adaptation of some traditional skills to present-day requirements of globalization and participation in socioeconomic transformation. Other premise is the assumption that there is the possibility of transforming cultural values of community into economic values and the possibility of transforming inherent cultural functions of community into economic functions - not only according to the rules of globalization but, first of all, according to the needs of community. The theoretical as well as practical aim of the research is to mobilize these inner abilities (resources) and to reconstruct real community as a social unit which could be able to develop not only dominant but also alternative activities and functions. As the action research demonstrated, such activities and functions are based on the community economy model as well as on the dominant.model of globalization.

Klíčová slova:

Globalizace. Komunita. Paradox komunit. Sociální mobilizace. Postmodernismus

Keywords:

Globalization. Community. Community paradox. Social mobilization. Postmodernism.

Úvod:

Reflexe procesu globalizace, zejména pak jejích důsledků, se ve svých hodnotících či normativních soudech soustřeďují převážně na negativní a pozitivní projevy globalizace v konkrétních sociokulturních a ekonomických souvislostech (Bauman, 1999; Boxberger-Klimenta; 1998, Giddens, 1991) - zejména v třetím světě a v rurálních či tradičních oblastech Evropy a Ameriky. Méně se zaměřují na nepopiratelně paradoxní povahu některých problémů spjatých s globalizací, která brání jejich zkoumání a řešení klasickými a moderními teretickými a metodologickými prostředky sociálních věd. (Wallerstein, 1998) Klasické a moderní teorie a metodologie sociálních věd se vyrovnávají s paradoxy obtížně z toho důvodu, že jejich logicko metodologické založení a ontologicko epistemologická výbava byly konstruovány v konfrontaci s odlišnými problémy (např. modernizace) a v odlišném sociálním kontextu (např. státu). Proces globalizace vykazuje jiné parametry, nežli proces modernizace; jeho hybatele - rozvoj informačních technologií a jejich použití na trzích s informacemi - lze jen těžko srovnávat s industrializací, urbanizací a demokratizací, tedy s hybateli modernizace.

Jedním z vážných důsledků a problémů globalizace je teritoriálně a sociálně omezený aktér sociálního jednání. Filosofická a sociologická reflexe hovoří o zániku sociálního subjektu, terénní zkoumání dosvědčují ztrátu jeho pozic ať již ve smyslu individuálního aktéra anebo sociální komunity. (Plant, 1998, Hautecoeur, 1994, 1996) Teoretickým východiskem takového přístupu k problematice je zpravidla koncepce zániku moci teritoriálně vymezeného kolektivního aktéra sociálního jednání, koncepce často opřená o tönniesovské pojetí komunity. V této perspektivě se kupříkladu homo ruralis stává nejprve sociálním bezdomovcem, aby posléze zanikl úplně (Bor-Bryden-Fuller, 1997).

Naznačil jsem, že moderní sociální vědy jsou součástí logiky jiného kapitalismu, než je ten, který se v současnosti prezentuje globalizací. A naznačil jsem, že sociálně vědní teorie adekvátní globalizaci jsou součástí jiné kulturní logiky. Obdobně, jak to tvrdí teze o postmodernismu jakožto kulturní logice pozdního kapitalismu (Jameson, 1988). Netvrdím, že pozice postmodernismu je adekvátním teoretickým východiskem reflexí globalizace a jejích důsledků; tvrdím však, že je nesporně jedním z těchto východisek, vedle jiných. Proč?

Je to právě paradoxní povaha procesu a důsledků globalizace, která vyžaduje přijetí takových teoretických a metodologických východisek, která dovolují s paradoxy pracovat. Globalizace kupříkladu nepochybně znamená redukci biodiverzity a redukci kulturní a sociální diverzity, například oslabení a zánik komunit. Paradoxně však vzápětí staví zcela praktickou otázku aktérů v procesech chápaných jako důsledky globalizace v konkrétních místech a oblastech. Tato otázka je citlivě vnímána hlavně v rurálních oblastech.

Jak diskurs postmodernismu (Owen, 1997), tak akční výzkumy a projekce sociální mobilizace potvrzují nezbytnost obnovy reálného kolektivního aktéra nadindividuální povahy, který v teritoriálně omezených podmínkách jednak důsledky globalizace akceptuje či koriguje, jednak jim čelí v souladu s vlastními sociálními a kulturními podmínkami. Tímto kolektivním aktérem je (či má být) obnovená komunita. (Kretzmann-McKnight, 1993)

Nutno zdůraznit “obnovená“, neboť tradiční komunita podlehla procesům modernizace a její moderní analogie je překrývána procesem globalizace. Teorie i výzkum jdou tak daleko, že hovoří dokonce o potřebě znovuvytvoření komunity tam, kde nenávratně zmizela. To se týká hlavně městských oblastí, v oblastech rurálních lze spíše hovořit o rekonstrukci. Hlavním prostředkem takovéto rekonstrukce je stimulace vlastních, tj. komunitních interpretací skutečnosti (obnovení pluralismu) a na jejich základě rekonstrukce vlastních možností (ekonomických, sociálních, kulturních) tváří v tvář procesu globalizace. Konkrétní podobu těchto dvou kroků obnovy, sociální mobilizaci komunity, dává intervence. Její míra a charakter je již věcí konkrétního akčního a participativního zkoumání.

Cíle a metody:

Cílem práce je obhájení základní argumentace ve prospěch dvou tezí spojených s reflexemi paradoxů procesu globalizace. Tezí, které konstatují jednak

(a) oslabování a zánik teritoriálně lokalizovaných sociálních komunit, jednak

(b) potřebu posilování a rekonstrukce teritoriálně lokalizovaných sociálních komunit.

K posouzení paradoxu globalizace vyjádřeného tezemi (a) a (b) je zapotřebí jejich artikulace, což současně znamená i artikulaci cíle práce. (Pro označení paradoxu daného uvedenými tezemi možno použít výraz paradox komunit.)

Formulování uvedeného paradoxu pomocí výrazů “oslabování vs. posilování“ nebo “zánik vs. rekonstrukce“ je metodologicky nosné a heuristicky efektivní tehdy, je-li přístup k problémům globalizace orientován perspektivou otázek moci. Jiná perspektiva tento paradox vyjeví jen těžko či spíše vůbec ne a přivede badatele nikoli k paradoxům, nýbrž k negativním či pozitivním formulacím stran globalizace, zejména pak jejích důsledků.

Paradox komunit vyjevuje svou logiku jak v prostředí městském, tak v prostředí rurálním. Nicméně prostředí rurální poskytuje mnohem čitelnější mapu důsledků globalizace, proto spojuji cíl práce především s paradoxem komunit rurálních oblastí.

Cíl práce neomezuji jen výše uvedenou obhajobou zvláštní logiky problému - jde mi o získání argumentů ve prospěch teze (b), ve prospěch zkoumání a tvorby strategií rekonstrukce komunit jako reálných nositelů důsledků globalizace a možných aktérů sociálního jednání v rurálním prostředí zaměřeného na důsledky globalizace.

Cíl práce se tedy završuje pokázáním na výzkumné a praktické potřeby spojené s paradoxem komunit, jež možno krátce vyjádřit jako potřeby teritoriálně omezené sociální rekonstrukce a sociální mobilizace.

Metody práce jsou založeny v krajnostech

(1) filosoficko-sociologického teoretického zkoumání a

(2) prakticky akčního výzkumu.

V první metodologické rovině (1) navazuji na teoretická zkoumání postmodernismu jako reakce na procesy probíhající v pozdním kapitalismu (Rose, 1996), jehož masívním projevem je právě globalizace. Zde - v souladu s výše uvedenou poznámkou o nez bytnosti perspektivy moci - působí jako základní metodologický framework jednak poststrukturalismus, jednak teorie vrcholné modernity (Rose, 1996).

V druhé metodologické rovině (2) navazuji na projekty akčních výzkumů sociální mobilizace z období 1994-99; tyto výzkumy realizoval UNESCO Institute for Education na široké mezinárodní bázi v industriálních zemích Evropy a Ameriky (Hautecoeur, 1994, 1996). Zde působí jako základní metodologický framework akční participativní výzkum, jehož cílem je identifikovat a analyzovat míru narušenosti komunit a následně koncipovat, případně verifikovat, strategie jejich mobilizace a rekonstrukce (Sumara, 1994).

Další metodologickou rovinu tvoří postupy a výsledky práce dalších výzkumných týmů participujících na výzkumném záměru Formování struktury zemědělství a potravinářského průmyslu a trendy chování podnikatelských subjektů v procesu integrace ČR do EU, které výše uvedené metody průběžně korigují. (Dufek et al., 1999)

Výsledky:

Jak teorie, tak akční výzkum prokázaly, že proces globalizace vytváří prostor pro rekonstrukci komunit. Stranou ponechávám hodnotící hledisko a otázku, zda je tato rekonstrukce nechtěným či nutným důsledkem globalizace. Dvojakost globalizace se projevuje i tímto paradoxem komunit. Pozornost, kterou komunitám věnuje výzkum i politika naznačuje, že od rekonstrukce komunit se očekává opět nejméně dvojí: jednak

(1) akceptování důsledků globalizace v mocensko ekonomické rovině (kde působí jako

objektivní meze všech možných aktivit a funkcí komunity), jednak

(2) odstraňování negativních dopadů globalizace v komplexním slova smyslu (v oblasti

ekonomické, sociální, kulturní i psychické).

Lze tu hovořit i o přenášení funkcí, které dříve plnily mocensko ekonomické subjekty spjaté s komunitou a stát, na bedra komunit samotných. V pozadí je zjištění a ověření značných revitalizačních možností právě komunit.

Je tedy patrné, že globalizace, jakkoliv je pokračováním modernizace jinými prostředky, plodí ve srovnání s industriální modernizací odlišné jevy v politicko ekonomické a sociální sféře. Vytváří například prostor pluralitě alternativ (postmoderna), jen když jsou funkční vzhledem k výše uvedeným dvěma očekáváním spjatým s rekonstrukcí komunit.

Oslabení a zánik některých funkcí státu v procesu globalizace si vynucuje jejich převedení na jiný kolektivní subjekt. Stává se jím komunita.

Výzkumy ukázaly, že nejde o žádnou romantickou restauraci tradiční pospolitosti, nýbrž o rekonstrukci, která mobilizuje jak alternativní a s globálními ekonomickými trendy těžko slučitelné typy jednání, tak aktivity, které plně globalizační důsledky v oblasti akceptují a vzápětí se stávají jejich nositeli a zprostředkovateli. (Hautecoeur, 1996) Markantní je to kupříkladu v případě spojení obnovené tradiční (předmoderní) výroby se světovým trhem prostřednictvím informačních technologií. To znamená, že pojem “komunita“ tu získává jiný obsah, než mu uděluje opozice Gemeinschaft-Gsellschaft, zhruba ten, který připsal výrazu community G.H. Mead.

Zvlášť výrazně vyniknou možnosti spojené s rekonstrukcí komunit ve vztahu daném pojmy podnik-komunita-region. Pro podnik jako ekonomickou jednotku se dobře fungující

komunity stávají relativně přirozeným sociálně ekonomickým a sociálně kulturním prostředím, bez něhož nemohou existovat. Pro region se dobře fungující komunita naopak stává ontotvornou jednotkou, uvážíme-li, že region je v současné podobě především konstrukt. Tím, čím je pro podnik schopnost konkurovat, je pro region schopnost rozvoje. Obojí je podstatně závislé na zdrojích a vztazích, jež jsou stále ještě nejlépe ukotvovány komunitami. Není zřejmě nahodilé, že strategie a teorie udržitelného rozvoje již opustila úroveň úvah o státu na straně jedné a o podniku na straně druhé a koncipovala teorie a strategie (jakož i konkrétní projekty) udržitelného města a udržitelné komunity.

Naše výzkumná práce stojí nyní před úkolem

(a) identifikovat a analyzovat komunity, které jsou (zejména v rurálních oblastech)

situovány na spojnici podnik-region, vyžadují sociální mobilizaci a jsou s to následně

poskytnout alternativní možnosti dalšího rozvoje v oněch mezích, které stanoví proces

globalizace, a

(b) koncipovat více či méně intervenční projekty, jež by proces mobilizace a následné

rekonstrukce komunit odstartovaly.

Diskuse:

Důsledky globalizace lze nepochybně hodnotit v mnohém směru jako sociálně a kulturně negativní. Teoretická a badatelská reakce na tyto důsledky je dopposud stále příliš obecná a jen s obtížemi z ní lze něco praktického vytěžit na úrovni středního dosahu. Ale i z toho, co zatím přinesla filosofická a sociálně vědní zkoumání lze určité podněty vytěžit. Jak teoretická idea, tak řada praktických pokusů o rekonstrukci komunit jsou po mém soudu příkladem dobré souhry vysoce abstraktní reflexe a zcela konkrétní sociální praxe na poli zvaném “důsledky globalizace”. Předmětem je zde reálná komunita, ohrožená důsledky moci, která opustila své dřívější teritoriálně a interpretačně určité pozice a změnila se v sílu bez jasného teritoriálního a interpretačního určení. Teorie, kupříkladu ty, které vznikly v diskursu postmodernismu, nabízejí takové komunitě volbu jejího vlastního interpretačního klíče skutečnosti s tím, že uzná meze dané globalizací - bude se však snažit hrát v nich svou vlastní sociální hru. Praktické projekty, založené na výsledcích terénního výzkumu, možnosti takovéto reakce komunit potvrdily a jejich realizace vykázala úspěch. (Rogers, 1992)

Sociální komunita je sociální jednotka (což také znamená “ekonomická”, ale též “kulturní” jednotka), kterou lze poměrně přesně logicky a empiricky vymezit - na rozdíl od mnoha abstrakcí sociálních věd, s nimiž se nedá dělat téměř nic. Nikoliv “jedinec”, “skupina” nebo “stát”, nikoliv “formální organizace”, nikoliv “trh” - ale konkrétní komunita zaujímající určitý fyzický (příroda), sociální (struktury, procesy) a a kulturní (významy, hodnoty) prostor je “zdrojem” aktivit, tedy kolektivním aktérem, který je s to reagovat na negativa i pozitiva globalizace alternativním způsobem.

Mobilizace a rekonstrukce komunit je po mém soudu aktuálním teoretickým a výzkumným problémem zejména v rurálních oblastech (Bor-Bryden-Fuller, 1997; Hautecoeur, 1994) a tam, kde se setkáváme s ekonomickými aktivitami tradičního typu, případně s těmi, jež jsou vázány na fyzicky, sociálně a kulturně určitou komunitu. Mobilizace a rekonstrukce komunit totiž sleduje dvojí: může fungovat jako alternativa k dominantním sociálně ekonomickým procesům (globalizace), ale může je také plně akceptovat. Obojí je ověřeno jak teoreticky, tak prakticky. Rekonstrukce komunit se kromě toho jeví jako dobrý spoluhráč procesu (re)konstrukce a rozvoje regionů, procesu, který s globalizací souvisí.

Zůstávají však otevřené některé otázky a problémy.

První z nich může být otázka vzájemné souvislosti a závislosti komunit a podniků resp. regionů. Nejen z hledisek ryze ekonomických (trh práce), ale též z hledisek sociálně kulturních (přiměřenost určitých ekonomických aktivit v regionu či kokunitě, míra sociální mobility). Druhou může být otázka možnosti rekonstrukce komunit v závislosti an standardních sociodemografických faktorech (věk, zdraví). Další pak lokalizace komunity na ose dominantních a alternativních ekonomických aktivit. V neposlední řadě je zde problém seskupování regonů kolem určitých sociálních jednotek, například komunit.

Tyto a další problémy jsou do značné míry empiricky měřitelné, jiné lze dostatečně posoudit z hlediska normativně hodnotového, tedy významového.

Srozumitelnou strategií, která v současné diskusi o globalizaci orientuje rozvoj komunit a regionů podle jedné logiky, je strategie udržitelného rozvoje (Jaeckel,1998). Ta s problémem obnovy komunit jako základních sociálních jednotek neoperuje. Jeví se tedy jako potřebné a efektivní výzkumné práce a teorii v tomto směru dále rozvinout. *

* Příspěvek byl zpracován v rámci výzkumného záměru PEF MZLU v Brně Formování struktury zemědělství a

potravinářského průmyslu a trendy chování podnikatelských subjektů v procesu integrace ČR do EU.

Literatura:

Bauman, Z.: Globalizace. Důsledky pro člověka. Praha: Mladá fronta, 1999.

Bor, van den, W., Bryden, J.M., Fuller, A.M.: Rethinking Rural Human Resource

Management. Wageningen: Mansholt Institute, 1997.

Boxberger, G.-Klimenta, H.: Die 10 Globalisierungs Lügen. Alternativen zur Allmacht des

Marktes. München: Deutsche Taschenbuch Verlag, 1998.

Dufek, J., Erbes, J., Grega, L., Hubík, S., Minařík, B., Tvrdoň, O., Vybíhal, V.: Formování

struktury zemědělství a potravinářského průmyslu a trendy chování podnikatelských

subjektů v procesu integrace ČR do EU. Zemědělská ekonomika, roč. 45, 1999, č. 4. Giddens, A.: The Consequencies of Modernity. Cambridge: Polity Press, 1991.

Good, J.-Velody, I. (eds.): The Politicis of Postmodernity. Cambridge: Cambridge

University Press, 1998.

Hautecoeur, J.-P. (ed.): Basic Education and Work. Hamburg-Toronto: UIE-Culture

Concepts, 1996, pp. 95-106.

Hautecoeur, J.-P. (ed.): Literacy and Cultural Development Strategies in Rural Areas.

Hamburg-Toronto: UIE-Culture Concepts, 1994.

Jaeckel, M.: Sustainable Communities. A Paradigm. Sustainable Communities Review, Vol. 2, 1998, no. 1, pp. 6-11.

Jameson, F.: Postmodernism, or the Cultural Logic of Late Capitalism. London-New York:

Duke University Press, 1991.

Kretzmann, J.P.-McKnight, J.L.: Building Communities from the Inside Out: A Path Toward

Finding and Mobilizing a Community´s Asset. Chicago: ACTA Publications, 1993.

Owen, D. (ed.): Sociology after Postmodernism. London: SAGE, 1997.

Plant, R.: Antinomies of modernist political thought: reasoning, context and community. In:

Good, J.-Velody, I. (eds.): The Politicis of Postmodernity. Cambridge: Cambridge

University Press, 1998.

Rogers, A.: Adults Learning for Development. London-New York: Cassel, 1992.

Rose, M.A.: The post-modern and the post-industrial. Cambridge: Cambridge University

Press, 1996.

Sumara, D.J.: Action Research as a Postmodern Practice. Interchange, Vol. 25, 1994, no. 2,

p. 33-45.

Wallerstein, I. et al.: Kam směřují sociální vědy. Praha: SLON, 1998.