Výuka cizích jazyků a evropská jazyková politika

Foreign language teaching and European language policy

Autor: Milada Odstrčilová

Abstrakt v češtině:

V metodice výuky cizích jazyků dochází k zásadním změnám s rozvojem moderních médií, v souladu s moderními psycholingvistickými analýzami procesu učení, se vzrůstající potřebou mobility, týmové spolupráce a konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku. Mnoho dosud rozšířených metodických zásad bylo postupně překonáno, např. že nejlepší metoda je metoda přímá, že výuka musí být absolutně jednojazyčná v daném cizím jazyce, přehnaná snaha o perfekcionismus, nedostatečná sensibilizace ke kulturním chybám a pod. Je jisté, že jednotná motivační strategie vhodná pro všechny studenty neexistuje, stejně jako univerzální učební a výuková metoda. Výuku je třeba vést pomocí nejrozmanitějších metod, aby oslovila učící se co nejadresněji, s individuálním přístupem, interaktivně. Proto vzrůstá úloha učitele jako moderátora, partnera v procesu učení. Zároveň vzrůstá význam mimoškolních aktivit a dalšího vzdělávání. Výuka ve škole musí na toto celoživotní učení studenty připravit. A na to se musí neustále připravovat také učitelé. Nestačí znalosti deklarativní , ale nezbytné jsou i znalosti procedurální. Tradiční pojetí výuky cizích jazyků se stále rozšiřuje. Nejaktuálnějšími postuláty dnešní doby jsou interkulturní komunikace a jazyková pluralita. Příspěvek si klade především otázku, zde je současná výuka cizích jazyků skutečně europatauglich. Pokud chce jazykově rozmanitá evropská kultura v míru přežít, potřebuje sdělné soužití rovnoprávných jazyků. K tomu může dopomoci co nejšíře a nejkvalitněji organizovaná výuka cizích jazyků s výchovou k pochopení a uznání cizích kultur, k vzájemné toleranci. Evropská jazyková politika zdůrazňuje význam výuky cizích jazyků pro porozumění mezi národy. Také specifická výuka cizích jazyků na vysokých školách si musí být vědoma, že profesně a odborně prohloubené znalosti a dovednosti ve více cizích jazycích představují důležitou složku všech akademických kvalifikačních profilů.

Abstrakt v angličtině:

Foreign language teaching methodology is undergoing substantial changes

in relation to the development of modern media, psycho-linguistic analysis of

the learning process, increasing necessity of mobility, team work and competitive abilities on international level. Many of the methodical principles widely used so far have gradually been abandoned, for example that the best method is the direct method, that the teaching must be uni-lingual exclusively i.e.only in the respective foreign language, the excessive effort for perfection, insufficient sensibility for cultural errors etc. It is obvious that there does not exist a common motivation strategy and neither does a universal teaching and learning method suitable for all students. In the teaching process most varied methods should be applied, in order to address the student directly using individual interactive approaches. Thus the role of a teacher as a moderator and a partner in the teaching process increases. At the same time the importance of extramural activities and further education is growing. School teaching should prepare the student for the life-long learning and the teachers have to prepare themselves constantly as well. Not only declarative knowledge is necessary but also

procedural knowledge. The traditional concept of foreign language teaching is being extended. Currently the most up-to-date approaches are the inter-cultural communication and language plurality. This contribution addresses the issue, whether the actual foreign language teaching is really ”europatauglich”. If the European multi-lingual culture wants to survive peacefully a communicative coexistence of languages with equal rights is needed. This can be reached by means of an extended and high quality foreign language teaching together with the education to understand and acknowledge foreign cultures and for mutual tolerance. European language policy emphasizes the importance of foreign language teaching for international understanding.The specific foreign language teaching on university level must take into considerationbe that the knowledge extended and deepened with regard to different professional fields represent an important component of all academic qualifying profiles.

Klíčová slova:

DaF (Deutsch als Fremdsprache) - němčina jako cizí jazyk, další vzdělávání, fundamentalismus, globalizace, interaktivní výuka, interkulturní komunikace, jazyková pluralita, know-how, kulturní chyba, média, mimoškolní aktivity, motivace, problémová výuka, rozmanitost metod, sociální kompetence, specifická vysokoškolská výuka cizích jazyků s odborným a profesním zaměřením, učební strategie, všeobecný referenční rámec Rady Evropy pro výuku cizích jazyků.

Keywords:

DaF (Deutsch als Fremdsprache) - German as a foreign language, further education, fundamentalism, globalization, interactive teaching, inter-cultural communication, language plurality, know-how, cultural error, media, extramural activities, motivation, problem teaching, variety of methods, social competence, specific university teaching of foreign languages with specialist and professional orientation, teaching strategy, general reference frame of the European Council for foreign language teaching.

Úvod:

Rok 2001, prohlášený Radou Evropy evropským rokem jazyků, se blíží. Má symbolicky zdůraznit důležitost výuky cizích jazyků pro porozumění mezi národy a posílit motivaci k učení co nejkvalitnější nabídkou školní výuky, mimoškolních aktivit i dalšího vzdělávání. Také specifická výuka cizích jazyků na vysokých školách si musí být vědoma, že profesně a odborně prohloubené znalosti a dovednosti ve více cizích jazycích představují důležitou složku všech akademických kvalifikačních profilů.

Se vzrůstající potřebou mobility, týmové spolupráce, konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku usiluje evropská jazyková politika o co nejefektivnější a co nejšíře organizovanou výuku cizích jazyků s výchovou k pochopení a uznání cizích kultur, k vzájemné toleranci. Zájem o jazyk souseda je vítán a podporován. Stejně tak stále roste význam ovládání jazyka obchodního partnera, protože přímější komunikace vede k úspěšnější spolupráci. V Bílé knize Evropské unie (1996) je minimálním požadavkem pro každého občana EU tříjazyčnost (t.j. mateřština a 2 cizí jazyky). Pro příbuzné jazyky není osvojení - alespoň receptivní - nepřekonatelným problémem ani pro jazykově méně nadané učící se. Při tzv. hraniční kompetentnosti by neměly v budoucnu státní hranice představovat dělící čáru mezi občany. Pro vysokoškolské vzdělání se ovšem požaduje více než jen částečná znalost minimálně dvou cizích jazyků. ( Z ekonomických důvodů by jedním z nich měla být jako mezinárodní jazyk angličtina.) Nestačí znalosti deklarativní, nezbytné jsou i znalosti procedurální. Nutnou součástí komunikativní kompetence je kompetence kulturní. Zatímco na gramatické chyby reagujeme zpravidla kognitivně, na chyby kulturní většinou afektivně, emotivně. Jsou tedy z hlediska soužití v multikulturní realitě zřejmě závažnější. Ovšem i chyba fonetická, prosodická, lexikální či i gramatická se může stát chybou kulturní a vyvolat afektivní reakci. Cizí jazykové a kulturní normy je třeba pociťovat jako normální, rovnocenné s vlastními. Interkulturní komunikace nespočívá jen v dokonalé znalosti cizího jazyka a ve schopnosti orientovat se v jeho odborné terminologii, ale též v dobré znalosti kultury a hl. kulturních odlišností komunikačních partnerů, znalosti standartu podnikové kultury v cílové zemi, ve schopnosti překonávat předsudky, odlišné sociální pozice, různé kulturní zázemí i individuální rozdíly. Tradiční pojetí reálií, zahrnující většinou jen geografické, faktografické znalosti, tedy pro úspěšné jednání v cizím jazyce nestačí. Výuka jazyků musí tedy přispívat k rozvoji celé osobnosti.

Cíle a metody:

Tradiční pojetí výuky cizích jazyků se v souladu se zvyšujícími se nároky a cíly, s rostoucími požadovanými profesními klíčovými kvalifikacemi, s postuláty na znalost mezioborových souvislostí stále rozšiřuje. Řada dosud rozšířených metodických zásad byla postupně překonána. Je jisté, že jednotná motivační strategie vhodná pro všechny studenty neexistuje, stejně jako univerzální učební a výuková metoda. Např. spoléhání se pouze na tzv. přímou metodu, na absolutně jednojazyčně vedenou výuku v daném cizím jazyce, nebo přehnaná snaha o perfekcionismus, či nedostatečná sensibilizace ke kulturním chybám a pod. nevytváří správné podmínky pro efektivní výuku. Výuku je třeba vést pomocí nejrozmanitějších metod, aby oslovila učící se co nejadresněji, s individuálním přístupem, interaktivně, autenticky. Žádná metoda nemůže být aplikována samoúčelně, izolovaně. Nedostatečnou schopnost praktického použití naučených znalostí můžeme překonávat m.j. problémovým vedením výuky. Ve výuce cizích jazyků dochází ke změnám také s neustálým rozvojem médií a v souladu s moderními psycholingvistickými analýzami procesu učení. Neustále objevujeme nové metody, např. práce s moderními médii, jako třeba tandemové učení pomocí e-mailu. Pokud učící se postupuje uvědoměle a autonomně, měl by být schopen stanovit si sám adekvátní reálné cíle, posoudit své priority,reflektovat svůj učební pokrok, pozitivně se poučit z chyb, vyhodnotit dosažené výsledky, zvolit si pro sebe nejlepší metodu. K tomu mu jeho učitel jako partner v procesu učení poskytuje relevantní informace, posiluje jeho samostatnost, nabízí učební strategie, pomáhá získat žádané know-how, připravuje ho na celoživotní učení. Takový postup poskytuje větší motivaci a uspokojení i slabším studentům, posiluje jejich vlastní odpovědnost a sebereflexi. Na chyby v procesu učení je třeba pohlížet jako na jeho normální a smysluplnou součást, nesmějí se sankcionovat, nýbrž pozitivně opravit a vyhodnotit. Je dobré, učit se jim i předcházet, např. uvědomováním si jejich zdrojů (interference, falešná lexikální přátelství ...), interkulturním tréninkem. Úloha učitele tedy dnes neklesá, naopak, požadavky na něj kladené jsou stále vyšší, jako se zvyšuje jeho spoluzodpovědnost za výsledky výuky.

Výsledky:

Pohotovým nápadem pro dosažení žádoucích kvalitativních změn ve výuce cizích jazyků je od roku 1991 Radou Evropy připravované Portfolio jazyků, nacházející se ve zkušební fázi. Projekt by měl být dokončen právě ve zmíněném evropském roce jazyků, kdy by bylo Evropské jazykové porfolio nabídnuto jako osvědčený výukový (pedagogicko - didaktický) a dokumentační (dokladový, certifikační ) nástroj. Závazná navrhovaná struktura má tři části, ale jejich provedení je volné, otevřené inovacím, doplňkům a určené ke kreativnímu používání. Je majetkem studujícího, kterému pomáhá při jeho vedení učitel. Hodnocení a sebehodnocení podle co nejautentičtějších, konkrétních, objektivních kritérií zakládá možnost validity, srovnatelnosti, jak to vyžaduje Evropský referenční rámec pro výuku cizích jazyků. Portfolio umožňuje skloubit školní, mimoškolní výuku i další studium po ukončení školního vzdělání.

J a z y k o v ý p a s

obsahuje osobní údaje, tabulky pro hodnocení a sebehodnocení, přehledy diplomů, jazykových kontaktů ( i korespondence), modelové formuláře, seznamy certifikátů, potvrzení o různých kurzech, praxích, výměnných pobytech, studijních, jazykových pobytech, dalším vzdělávání, účasti na projektech, vzdělávacích programech EU, vysvědčení a pod.

J a z y k o v á b i o g r a f i e

jako historie vlastního procesu učení se danému cizímu jazyku obsahuje informace o důležitých jazykových i interkulturních zkušenostech, o vlastních cílech a plánech při učení jazyku, hodnotící seznamy s vlastní evaluací postupně dosahovaných komunikativních schopností v daném jazyce.

D o s s i e r (jazykové album, osobní jazyková akta)

je výběr osobních prací, které názorně dokumentují, co v danám jazyce již učící se samostatně vypracoval.

Portfolio je vedeno v mateřském jazyce, na vyšších úrovních se doporučuje vést v cílovém jazyce. Doplňuje se průběžně. Nesmí být zneužito k byrokratickým účelům. Je míněno jako prostředek motivační, nikoli nátlakový.

V evaluační a implementační fázi se nachází rovněž projekt rámcového curricula pro vysokoškolskou výuku cizích jazyků s odborným a profesním zaměřením, zahájený v roce 1997 v ČR a SR hl. s cílem (zásadního nikoli striktního) sjednocení dosud heterogenní výuky. Tento projekt probíhá pod záštitou Goethe-institutů také v Polsku a Francii. Zkušební verze (existující zatím v němčině, s překladem do mateřských jazyků se počítá v roce 2001) byla představena m.j. na mezinárodní konferenci učitelů doprovodného studia jazyků na vysokých školách LSP Forum 1999, pořádané UK v Praze. Curriculum spolu s paralelně vypracovávanými učebními materiály bude představeno také na konferenci Mezinárodního svazu učitelů němčiny (IDV) v Luzernu v srpnu 2001, věnované právě tématice vícejazyčnosti jako postulátu dnešní doby. Obor DaF (němčina jako cizí jazyk) se musí s touto aktuální výzvou k jazykové pluralitě se ctí vyrovnat. Výukové materiály k rámcovému curriculu se soustřeďují jednak na společná mezioborová témata (vysoké školství v Evropě a studium v cizině, integrační proces v Evropě, technologie budoucnosti), dále na témata specifická pro studovaný obor a také na úkoly a texty k učení se učení. Výměna zkušeností v ověřovací fázi přináší kromě naprosto nezbytného dalšího vzdělávání pedagogů konkrétní zviditelnění aspektů, v nichž se inovované metody, usilující o to, aby odpovídaly dnešním požadavkům a potřebám, liší od dosud dominující vyučovací praxe, a proto je jim třeba věnovat při evaluaci a implementaci zvýšenou pozornost.

Diskuse:

V důsledku globalizace může docházet k znejistění člověka a on se proto obrací k vlastním kulturním kořenům, hledá vlastní identitu. Takže proti extrémní totální globalizaci či integraci vyvstává extrémní fundamentalistická reakce. Použijeme-li z marketingu známý citát Jeana-Clauda Usuniera so global, wie kulturell möglich, so lokal, wie kulturell nötig, mohli bychom dosáhnout kýžené rovnováhy mezi těmito dvěma extrémy. Právě výuka cizích jazyků si musí klást otázku, jak lze střet s cizí realitou změnit na potkávání se různých kultur a zda z tohoto setkání může vzejít něco nového, pozitivního. Sílu k tomu nám může dát nalezení společné řeči s cizinou.

Literatura:

Auskunftsgeber, časopis SGUN,Praha, roč.1999,2000

Cizí jazyky, Praha, roč.1999,2000

Hoffmann - Langefeld: Methoden-Mix, 3.Auflage 1998

Nový,J. - Schroll-Machl,S. a kol.: Interkulturní komunikace v řízení a podnikání, Praha 1999, německá verze: Perfekt geplant oder genial improvisiert?Kulturunterschiede in der deutsch-tschechischen Zusammenarbeit., München, 2000

Odstrčilová,M.: Příspěvky ve sbornících Agrární perspektivy VII (1998) a VIII (1999)

Pädagogik, Heft 2, Februar 2000

Pilotní projekty jazykového portfolia - zkušební verze švýcarská, rakouská, holandská,anglická, česká

Politische Zeitung, Nr.102, Bonn, Juni 2000

Skrabal,R.: Deutsche Wirtschaftssprache, Teil I - Verhandlungsdeutsch, Fachhochschule Nürtingen, 1996

Tönshoff,W.: Studienbegleitender Deutschunterricht in der Slowakischen Republik - Innovationsimpulse durch ein curriculares slowakisch - tschechisches Entwicklungsprojekt, CJ, Bratislava 1999

Unterstützung des studienbegleitenden Deutschunterrichts an den Universitäten in Frankreich, Polen, in der Slowakei und in Tschechien, Projektzusammenfassung und weitere Planung, GI, Praha, 29.11.1999

Willkommen, časopis GI, ročník 1999, 2000