Globalizace

Globalisation

Jeníček Vladimír

Abstrakt:

Definice globalizace a teoretická východiska

Abstract:

Definition of globalistion and teoretical issues

Klíčová slova:

Globalizace, teoretická východiska,fenomén globalizace

Keywords:

Globalization, teoretical issues, globalisation

Úvod:

Pojetí mezinárodních vztahů je v poslední době doplňováno dalšími.paradigmaty.

Jedním z nich je globalizace1, kterou vyvolaly technologické, společenské a kulturní změny a značně tak zmenšily hospodářské vzdálenosti mezi zeměmi. Zlepšení dopravních a komunikačních technologií snížilo náklady přepravy zboží, peněz, lidí a informací. Tradiční vládní politiky omezující přeshraniční transakce byly zmírněny anebo odstraněny, v důsledku čehož došlo k růstu mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic (FDI). Globalizace mění vlastnosti světového hospodářství a ovlivňuje podstatu úspěšných hospodářských přístupů k rozvoji, což zvyšuje potřebu zajistit udržitelnost hospodářského rozvoje.

GLOBALIZACE po své první fázi; charakterizované rozvojem informačních technologií, je nyní spjata zejména s mohutným rozmachem ekonomiky v celosvětovém měřítku. V širším pojetí tento globální jev uvádí trh, právo a politiku do takových souvislostí, jež přinejmenším začínají problematizovat resp. relativizovat autonomii jednotlivých států.

Globalizace však neznamená jen eskalaci ekonomického překračování hranic národních států a s tím homogenisaci jiných kultur euroamerickou civilizací, ale také postupný proces relativizace a decentralizace této civilizace prostřednictvím kontaktu s jinými kulturami a jejich uznáním.

Proti této relativizaci však stojí určité universální nároky euroamerické kultury, které nelze jednoduše považovat za pokus o kolonizaci zbytku světa touto kulturou a za projev tzv. glokalizace (tedy sepjetí globalizace s lokalizací). Globalizace je totiž komplexnějším procesem, který sebou nese také významný a pozitivní prvek v podobě prosazování lidských práv a demokracie.

GLOBÁLNÍ EKONOMIKA vzniká a zvýrazňuje se jako jisté pokračování vývoje

Donedávna nazývaného internacionalizací světového hospodářství, dnes zcela novým fenoménem v jiné kvalitě a intenzitě, tj. globalizací. To je procesu, který zvyšuje závislost trhů a výroby různých zemí díky dynamice obchodu se zbožím a službami, pohybem kapitálu a technologií. Probíhá transformace, ve které vznikají nové formy hospodářství, mizí národní produkty a technologie i národní hospodářství.

Hospodářství jednotlivých států i světová ekonomika jako celek, se nacházejí v

Globální restrukturalizaci ekonomické, sociální a institucionální.

Globalizace zvyšuje možnosti soukromým jednotlivcům a podnikům, ale snižuje možnosti politiků v tradiční oblasti. Globalizace tedy znamená, že trhy, investice a mezinárodní vztahy jsou stále méně určovány národními hranicemi. To vše díky nadnárodním společnostem (TNC-transnational corporation), FDI (přímé zahraniční investice), společným podnikům, společnému výzkumu a vývoji či technologickým licencím.

Globalizace je však zpochybňována stálou existencí silného prvku státu, který nastupuje poté, co se instituce a sociální struktury ustálí. Stát jako institucionální struktura neupadá, ale vykonává nové, složitější činnosti v novém otevřenějším a vzájemně závislém světě2. Samotná globalizace se pak popírá jinými paradigmaty.

Globalizace a globalizovaný svět

POJETÍ GLOBALIZACE se liší:

· pojmenování hlavní hnací síly (Brittan - sbíhání úrokové míry a cen na burze3, revoluce informačních technologií, liberalizace)

· kvalitativně novou úroveň vývoje lidské společnosti

· proces sbíhání, kdy se ve zmenšujícím světě stávají společenské, hospodářské a politické struktury stále podobnějšími (univerzalizace),

· složitý, zrůznoroďující (dokonce množící )jev (Hugo Radice, partikularizace),

· mezinárodní dělba práce jako taková doprovázená liberalizací světového obchodu. Již zakladatel moderní ekonomie, Adam Smith, ve svém kultovním díle odhalil, že dělba práce vede k růstu produktivity práce. Ještě lepších výsledků lze dosáhnout také rozložením výrobního postupu na větší množství dílčích kroků. Tento proces probíhá celosvětově již dlouho a bývá označován právě jako globalizace.

Znásobení výroby na základě rozložení výrobního postupu při stejném použití práce a kapitálu může být způsobeno mnoha činiteli:

· Lepší využití specifických vlastností lidí, strojů či půdy, což umožňuje specializaci výroby. Obchodem pak lze získat ostatní zboží a služby. Čas ztracený směnou se ušetří dělbou práce při výrobě a specifické přednosti výroby jednoho produktu jsou využity specializací činností.

· Učení člověka při pracovním procesu. S rostoucími zkušenostmi lze specifické činnosti provádět rychleji a lépe. Learning by doing platí jak pro jednotlivé osoby, tak pro celé organizace.

· Specializace pomocí rozložením výrobního postupu na mnoho, často se opakujících jednotlivých činností, přináší výhody hromadné výroby. Stroje vyrobené jenom na určitou operaci ve výrobním procesu si lze dovolit pouze tehdy, je-li činnost zisková. A to lze, na takových strojích,jen při velkovýrobě, neboť se musí vyrábět dostatečně veliká množství.

Tyto přednosti jsou uskutečnitelné nejen v továrně, ale také v celém národním i světovém hospodářství. Ve světovém měřítku je možné přednosti společnosti s dělbou práce uskutečnit specializací, která jde přes hranice. Teorém Adama Smitha o volném obchodu říká, že volný obchod mezi zeměmi přináší více výhod než ochranářství. Toto je jedno ze stěžejních poučení dané hospodářskou teorií politikům, kteří ho brali v minulosti jen váhavě v potaz. Přesto bylo poválečné období příkladem výrobního pokroku umožněného mezinárodní dělbou práce. Světový hrubý domácí produkt (GDP) se od roku 1950 zvětšil 5krát. Liberalizace mezinárodního obchodu byla jedním z nejdůležitějších, ne-li nejdůležitějším zdrojem tohoto růstového posunu a s tím spojeného zvyšování blahobytu.

poukazem na hlavní projevy globalizace4:

· soustřeďování FDI, což vede k nadvládě financí nad výrobou,

· rostoucí význam vědění a odborných systémů,

· rostoucí počet a význam TNC

· vznik skupiny mezinárodních obchodníků

· rozvoj nadnárodní hospodářské diplomacie,

· klesající význam moci národních států v tradičních oblastech,

· zvyšuje se závislost států na zahraničním obchodě a FDI - v tomto boji mohou vítězit všichni, avšak levné pracovní síle se čelí minimálními sociálními a ekologickými standardy, které protisměrně zvyšují ceny výrobků.

Dokladem těchto sklonů mohou být následující dokreslující čísla:

· v roce 1996 dosáhly zahraniční investice hodnoty 347 mld. USD, což bylo o 75 % více než v roce 1991,

· náklady mezinárodních spojování a koupí podniků (M&A) v roce 1996 byly 277 mld. USD , což je dvojnásobná hodnota úrovně roku 1986,

· ve světě působí 44 000 TNC s 280 000 zahraničními zastoupeními,

· v roce 1996 usnadnilo 65 států (55 DeE - rozvojová hospodářství) zahraniční investice ,

· vítězné tažení západních hodnot a amerického životního stylu jako znak nové doby sbližování, kdy se ztrácí tradiční dělící odlišnosti.

Podle tohoto pojetí dochází k soustřeďování klíčových služeb a výroby ve střediscích rozvinutých tržních hospodářství (AdE), Nadprůměrně se rozvíjející odvětví mají svá světová střediska jako Londýn, Tokyo či New York. Oproti globalizaci se prosazuje prostorové soustřeďování, které se vyznačuje vyšší vázaností na určitá místa. Globalizace se tedy spojuje se soustředěním do velkých městských celků, protože kontrola města (jakožto soustředění hospodářské moci) znamená kontrolu moci. Toto mají v rukou osoby s finančními zdroji a špičkovými technologiemi.

Složitost znamená přítomnost mnoha spletitých součástí - ať už jako vyspělá uspořádaná struktura nebo jako "špatně navazující struktura s třecími plochami. Globalizovaný svět je celkem s mnoha úrovněmi a vytváří se v rámci již existujících složitých společenských, hospodářských a politických souvislostí. Mnoho rozměrů sbíháni a rozbíháni existuje současně. Hovoří se o globálním rozmísťování - glokalizaci: "Think global, act local". Čím větší je pole působnosti, tím složitější jsou procesy zde probíhající. Otázkou zůstává, zda bude výsledkem nový přínosný pluralizmus či vyostření sporů a tím nový světový nepořádek.

Síly procesu globalizace jsou chápány předně jako hospodářský jev, ale sociologie chápe globalizaci také jako kulturní (hegemonický) proces přes (či právě pro) její složitost. Globalizace je považována v jejím nejširším smyslu za formu institucionalizace procesu ve dvou vrstvách, který zahrnuje zevšeobecňování členitosti a rozčleňováni všeobecnosti5.

Stále více se zpochybňuje podstata území jako fyzického a psychologického prostoru státu, hospodářství a společnosti, protože roste změna skladby lidského života okolo složitých domnělých prostorů postmoderního světa6.

V politologii a mezinárodních vztazích to souvisí s upouštěním od států jako hlavního činitele. Globalizace tak nespočívá pouze v měřitelnosti sbíhání podnikových podob či společenské skladby. Jejím rysem je vyvolávání pochybnosti o významu určitých pojmů (např. stát). Samo šíření diskuse mění předem myšlenky a vnímání tohoto jevu. Tím vytváří strategii a taktiku, které pak mohou změnit skladbu jevu samotného. Po zániků starých axiomů následuje selekce paradigmat. Zde právě vytváří globalizace stále lepší podmínky pro diskusi.

Zásadní novinkou globalizace je, že v politické vědě a mezinárodních vztazích odporuje tradičním pojetím založeným přinejmenším od roku 1648 na rozlišování oblasti vnitrostátních a mezinárodních. Formálně- právní uspořádání mezinárodní oblasti byla založena na smlouvách mezi svrchovanými státy a mezinárodní právo se vytvořilo ze srovnání, sbíhání a překrývání systémů vnitřního práva a rozhodovacího procesu, na kterémžto základě spočívá dodnes7.

Mezinárodní systém

Mezinárodní systém tak byl popsán jako svépomocný, když vznikl z historické směsi

dobrovolného sdružování států. Na jedné straně si udržuje schopnost vyhnout se násilným střetům a zabránit jejich šíření a na druhé straně schopnost přerozdělit rozdílné rozdělení zdrojů mezi státy. Je to systém na mezinárodní úrovni anarchický (držený pohromadě systematickým vzájemným působením podobných jednotek), ale na vnitřní úrovni hierarchický (závazná institucionální pravidla a vestavěné společenské vztahy mezi autoritami, vnitřní politika pochází z autoritativní alokace hodnot).

Globalizace je však zcela odlišným pojetím. Vychází od počátku z propletení vnitřní amezinárodní politiky. Složité společenské, hospodářské a politické procesy se překrývají, prolínají a vytvářejí hranice světové politiky. Pojmy stát a národ jsou časově vázány, předpovídatelný společenský výtvor vytvořený za globálních podmínek období nástupu kapitalismu. Existence mnohonásobných stálých bodů rovnováhy znamená, že jednotlivý a společný čin uskutečněný prostřednictvím stávajícího systému osobních a politických vztahů určil, která z možnosti se stala skutečností. Upevnění dané institucionální podoby vyloučilo jiné možnosti. Stát/národ byl historickým výtvorem, v němž náhodné výsledky ztuhly do trvalé institucionální skladby vnitřně i mezinárodně.

Závěry:

Globalizaci vyvolaly technologické, společenské a kulturní změny a značně tak zmenšily hospodářské vzdálenosti mezi zeměmi. Zlepšení dopravních a komunikačních technologií snížilo náklady přepravy zboží, peněz, lidí a informací. Tradiční vládní politiky omezující přeshraniční transakce byly zmírněny anebo odstraněny, v důsledku čehož došlo k růstu mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic (FDI). Globalizace mění vlastnosti světového hospodářství a ovlivňuje podstatu úspěšných hospodářských přístupů k rozvoji, což zvyšuje potřebu zajistit udržitelnost hospodářského rozvoje. Globalizace zvyšuje možnosti soukromým jednotlivcům a podnikům, ale snižuje možnosti politiků v tradiční oblasti. Globalizace tedy znamená, že trhy, investice a mezipodnikové vztahy jsou stále méně určovány národními hranicemi. To vše díky nadnárodním společnostem (TNC), FDI, společným podnikům, společnému výzkumu a vývoji či technologickým licencím.

Protismyslností globalizace nebo posunu rozhodujících hospodářských, společenských a politických činností do globálního měřítka je vedle vytváření jednoho velkého hospodářství či politiky také rozdělování, štěpení a množení. Sbíhání a rozbíhání jsou dvěma stranami téže mince. Tento nedostatek přirozené jednoduchosti má i své nevýhody - zásadní nedorozumění a zkreslení, které to přináší.

Rychlost globalizace se zvyšuje zejména s rychlostí vědeckotechnického pokroku. Pod vlivem jeho bouřlivého rozvoje došlo nejen k výraznému pokroku internacionalizace ekonomického života, ale i inovačního dynamismu v technickotechnologickém smyslu.

Poznámky a literatura:

1Cerny Philip G.: Globalizace a další koncepce - hledání nových přístupů k mezinárodním vztahům, Mezinárodní vztahy 1/97

2Boyer,R.- Drache D,.: States Against Markets: The Limits of Globalization, Routlege, London 1996

3"Globalizace se týká světa, v němž po uvolnění směnného kurzu a rizika z prodlení existuje jednotná

mezinárodní úroková míra." Samuel Brittan, The Financial Times, 6.6.1996

4Robejšek, Petr: Globalizace, víc než módní termín?, Mezinárodní politika 9/98

5Robertson R: Globalization: Social Theory and Global Culture, Sage, London 1992

6Kofmann, E.: Globalization: Theory and Practice, Pinter, London 1996

7Hirst, P. - Thomson, G.: Globalization in Question: The Intemational Political Economy and the Possibility of Govemance, Polity Press, Cambridge 1995