QUO VADIS, ZEMĚDĚLSKÁ DRUŽSTVA ? PERSPEKTIVY KONKURENCESCHOPNOST

Quo vadis, zemědělská družstva ? Perspektivy konkurenceschopnosti

Quo vadis, agricultural co-operatives ? Perspectives of competitiveness

Boučková Bohuslava

Abstrakt:

Současný převládající pohled na česká zemědělská družstva je presentuje jako podnikatelskou formu, která se již téměř přežila a je nazírána jako relikt socialistické minulosti. Tomu se zdá nasvědčovat i stále klesající počet a tím i podíl na výměře obdělávané půdy a zemědělské produkci. Evropský trend družstevnictví se však od této představy výrazně odlišuje, představuje ovšem družstva odlišného typu, především zpracovatelská, odbytová, spotřební, ale i výrobní družstva výrazně sociálního typu.

Příspěvek se zabývá komparací současných českých zemědělských družstev se základními družstevními principy a hodnotami, zejména pokud jde o princip dobrovolnosti, demokratického rozhodování, ekonomické efektivnosti a společenské prospěšnosti a spolupráce.

Perspektivy konkurenceschopnosti družstev jsou zde hodnoceny jak z hlediska tradiční teorie konkurenceschopnosti, vycházející především z produktivity faktorů, tak vzhledem k multidimensionálnímu přístupu nabídkově poptávkovému. Nejvýraznějším momentem zde může být právě sociální prvek družstevní formy podnikání, který ji odlišuje od forem ostatních.

Jako zajímavý příklad lze v této souvislosti uvést britské internetové marketingové družstvo Poptel.

Poznatky uvedené v článku vyplývají z řešení projektu MSM 411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských agrárních struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Abstract:

The present prevailing image of Czech agricultural co-operatives presents them as an almost obsolete business form, which is perceived as a relic of the socialist past. This seems to be supported also by the still decreasing number of co-operatives and thus also their share in the area of agricultural land and production. However, the European co-operative trends differ considerably from this picture. It has to be stressed, that they are represented by co-operatives of a different type, namely processing, marketing, consumers, but also production workers co-operatives of the socially-oriented form.

The contribution is oriented at comparing the present Czech agricultural co-operatives with the basic co-operative principles and values, namely with regard to the principle of voluntariness, democratic decision-making, economic efficiency and social support and co-operation.

The perspectives of co-operative competitiveness are evaluated both from the viewpoint of the traditional competitive theory, issuing mainly from the factor productivity, and from the multidimensional supply-demand approach. As the most promising factor, there can be stressed namely the social element of the co-operative business form, by which it differs from the other business forms. As an interesting example, there is presented the British internet marketing co-operative Poptel.

Klíčová slova:

Družstevní principy a hodnoty, zemědělská družstva, marketingová družstva, konkurenceschopnost, multidimensionální přístup

Keywords:

Co-operative principles and values, agricultural co-operatives, marketing co-operatives, competitiveness, multi-dimensional approach

Úvod:

Současný pohled na česká zemědělská družstva, zejména tak, jak je pravidelně presentován v médiích, vychází převážně z představy, že družstevní forma podnikání, zejména pak právě v zemědělství, je spíše přežívajícím pozůstatkem centrálně řízené socialistické ekonomiky bez větší budoucnosti . Na této představě ostatně byly založeny výchozí principy transformace českého zemědělství na počátku 90. let, jejichž někteří navrhovatelé ( Tyl, Tlustý ) vycházeli z představy návratu k rodinnému typu farmy s posunem k současnému evropskému modelu.

Skutečnost první transformační vlny byla sice odlišná, družstva vlastníků zůstala převládajícím typem zemědělského podniku, jejich počet se dokonce vzhledem k rozdělení některých družstev dokonce přechodně zvýšil, v dalším průběhu se však skutečně družstevní podnikatelská forma začíná jevit stále méně významnou.

V období let 1993 - 1998 se celkový počet zemědělských družstev v ČR snížil o 44 %, z 1 334 na 875, přičemž se zmenšila i jejich průměrná výměra a jejich podíl na výměře zemědělské půdy poklesl z 49,5 na 34,5 %.

Navíc až do r. 1997 byla družstva ekonomicky méně úspěšná, než ostatní podnikatelské formy, s vyšší dosahovanou ztrátou, vyšší úrovní zadluženosti , nižší mírou likvidity atd.

Je tedy družstvo skutečně méně života- a konkurenceschopné, než obchodní společnosti, jde opravdu o ustupující, zanikající podnikatelskou formu, která byla pouze produktem předchozího ekonomického systému ? Odpověď lze hledat jednak v historii i současné evropské a světové pozici družstevního hnutí, dále v porovnání českých zemědělských družstev s klasickým družstevním modelem, vycházejícím z družstevních principů a hodnot, a konečně v analýze přístupů k definici a hodnocení konkurenceschopnosti jako takové.

Jak dlouhá je historie českých zemědělských družstev ?

Tradice českých zemědělských družstev je, na což se obecně zapomíná, starší než sto let. První družstva vznikala kolem r. 1890, přičemž 20. a 30. léta byla obdobím celkového rozmachu družstevnictví. V r. 1925 bylo zaregistrováno téměř 10 tisíc družstev, mezi nimiž byla kromě družstev úvěrových a spořitelních také družstva odbytová, zásobovací, skladištní, zpracovatelská, strojní, pastvinářská, dobytkářská, ale i elektrárenská, vodovodní a zemědělská vzdělávací.

Centrokooperativ - Svaz jednot hospodářských družstev Republiky československé v Praze, založený v r. 1921, řídil 12 družstevních svazů a 32 přidružených družstevních ústředí, z nichž většina se uplatňovala v zemědělství a na venkově.

Je tedy zřejmé, že spojovat zemědělská družstva pouze s obdobím let 1949 - 1989, tedy obdobím kolektivizačním a socialistickou zemědělskou prvovýrobou, by bylo zkreslováním skutečnosti.

Majetek těchto družstev, znárodněný či zkolektivizovaný do r. 1951, se ovšem v transformačním období do odvětví zemědělství nevrátil, nevezmeme-li v úvahu část akcií zpracovatelského průmyslu, přenechaných v průběhu privatizace v r. 1993 za 1 promile nominální hodnoty Podpůrnému a garančnímu zemědělskému a lesnickému fondu.

Jaká je pozice družstev v zemích Západní Evropy a v USA ?

Družstevnictví, zejména družstva zpracovatelská, marketingová a spotřební, úvěrová a v menší míře i pracovní, si stále udržují pevnou pozici v Rakousku, Německu, Portugalsku, Španělsku, Velké Británii, Irsku i všech zemích Severní Evropy.

Jejich pozice je různě silná - od Dánska, kde odbytová družstva jsou v pozici regulátorů celého národního trhu, zejména živočišnými produkty, přes Velkou Británii s koncentrujícími se družstvy odbytovými a Irsko se velmi silnou tradicí družstev úvěrových, která stále úspěšně konkurují bankám, diversifikovanou strukturu norských a švédských družstev s pozicí silné lobby, rakouské maschinen ringen až po nepříliš výrazná odbytová vinařská družstva portugalská a španělská.

Samy rozsáhlé aktivity evropské centrály Mezinárodní družstevní aliance ( ICA ), zahrnující družstevní praxi , právní rámec i vědeckou teorii včetně pravidelných mezinárodních vědeckých konferencí jsou dokladem významu, přikládaného této podnikatelské formě.

Z mimoevropské oblasti lze připomenout Australské centrum pro družstevní výzkum a rozvoj ( ACCORD), Asia Pacific Co-operative Training Centre, v praktické oblasti pak především tzv. družstva nové generace, vznikající v USA a samozřejmě stále velmi významné izraelské kibutzy.

I z tohoto zkratkovitého výčtu je zřejmé, že družstva a družstevnictví nejsou na evropské ani světové úrovni zdaleka odbytou kapitolou, i když se o jejich budoucnosti a zejména konkurenceschopnosti vedou rozsáhlé diskuse.

Nutno ovšem konstatovat, že stávající česká zemědělská družstva, s výjimkou nově vzniklých družstev odbytových, se od družstev evropského typu výrazně odlišují z hlediska základních družstevních principů.

Družstevní principy a hodnoty

Podle definice ICA ( Hakelius, 1996 ), patří mezi základní družstevní principy :

1. Dobrovolnost a otevřené členství

2. Demokratická členská kontrola

3. Ekonomická participace členů

4. Autonomie a nezávislost

5. Vzdělání a informace

6. Spolupráce mezi družstvy na národní i mezinárodní úrovni

7. Podpora a rozvoj družstevního společenství

Další autoři, jako např. Münkner (1989), zařazují ještě osobní podporu členů a spolupráci mezi nimi, ekonomickou efektivnost, rovné a spravedlivé rozdělování výsledků, etiku podnikání a vztahu k zákazníkům a další.

Komparujeme-li s těmito principy současná česká zemědělská družstva vlastníků, je zřejmé, že některé z principů nejsou zcela či vůbec naplňovány.

Princip dobrovolnosti platí pouze opticky, poněvadž ve skutečnosti řada pracujících členů a zejména pasivních spoluvlastníků neměla v procesu transformace jinou volbu, pokud z různých důvodů nebyly schopni začít v zemědělství soukromě podnikat a nechtěli se vzdát majetku, na který měli zákonný nárok, případně zaměstnání, za něž nenašli náhradu.

Právě tato smíšená, v módní české terminologii “kočkopsí” vlastnická struktura výrazně ovlivňuje demokratické rozhodování v rámci družstva, které sice teoreticky patří mezi přednosti této podnikatelské formy, nikoliv však v situaci, kdy různé skupiny vlastníků mají rozdílné ekonomické cíle a jejich celkový vztah k družstvu kolísá mezi silnou pozitivní angažovaností přes indiferenci až po otevřeně nepřátelský vztah k družstvu, které není schopno či ochotno proplácet transformační podíly externích vlastníků.

V takové situaci není divu, že řada družstev je družstvy pouze podle registrované právní formy, z hlediska flexibility rozhodování však je rozhodovací pravomoc soustředěna do rukou ředitelům a demokratické spolurozhodování členů je pouze formální.

Vnitrodružstevní vzdělání a tok informací, stejně jako sociální prvek vzájemné podpory a spolupráce členů patří do značné míry právě mezi ty rysy, kterých se transformovaná družstva do značné míry zbavovala. V tvrdé realitě tržního systému obstály především ty podniky, které své sociální funkce, tak typické pro družstva období socialistického, maximálně odbouraly, aby tak zvýšily či alespoň udržely svou produkčně ekonomickou úroveň a konkurenceschopnost.

Prvek mezidružstevní spolupráce na národní úrovni lze spatřovat v existenci a činnosti Svazu zemědělských družstev a organizací, i když zdaleka ne všechna družstva ji považují za účelnou a potřebnou. Stejně tak se lze setkat s názorem, odpovídajícím spíše tradičnímu britskému přísloví “Každý sám za sebe a posledního ať vezme čert ”, který je sice v krátkodobém horizontu pro podniky v silnější konkurenční pozici výhodnější, dlouhodobě ovšem zhoršuje pozici sektoru jako takového.

Spolupráce na mezinárodní úrovni, např. v rámci ICA, se teprve začíná rozvíjet ( např. připravovaná mezinárodní konference ICA a právních aspektech družstevnictví v září 2000 v Praze ) a zemědělská družstva v ní nehrají nejaktivnější úlohu.

Lze tedy uzavřít, že z hlediska většiny základních družstevních principů nejsou česká výrobní zemědělská družstva zcela důsledně družstvy v plném slova smyslu a ztrácejí tak právě ty konkurenční výhody, které jsou považovány za podstatné ( viz Hakelius,1996, Nilsson, 1998, Corbett, 2000 ).

Hodnocení konkurenceschopnosti zemědělských družstev

Tradiční teorie konkurenceschopnosti vychází především z hodnocení produktivity výrobních faktorů.

Na úrovni vnějších vztahů to jsou kromě realizované přidané hodnoty na jednotku faktorů také terms of trade, z převážně odvětvového hlediska pak ukazatele odvozené z matice analýzy politiky (PAM).

V obecné rovině tedy jde o schopnost jednotlivých podniků, případně skupiny podniků konkurovat ostatním producentům na domácím i zahraničním trhu úrovní nabídky, a to především cenovou.

Konkurenční výhodou družstev zde může být především strukturální efektivnost, tedy optimální velikost podniku vzhledem k jednotkovým nákladům, spojená s efektivností technologickou .

Zemědělská družstva tato výhody, dané jejich velkovýrobním charakterem, zpravidla sice obecně mají, totéž ale platí pro různé typy obchodních společností s vyšší flexibilitou rozhodování, jak již bylo uvedeno. Družstva zde tedy zpravidla výhodu strukturální efektivnosti ztrácejí.

Moderní teorie konkurenceschopnosti ( Kjeldsen-Kragh, 2000 ) však vycházejí z multidimensionálního přístupu, zahrnují nejen rovinu nabídkovou, ale i poptávkovou, a z hlediska konkurenceschopnosti produktu zohledňují, nejen jeho cenu, ale především kvalitu, uspokojující poptávku .

Konkurenceschopný zemědělský a potravinářský produkt tak musí odpovídat požadavkům poptávky z hlediska hygienických standardů, nutriční hodnoty, chuťových a sensorických nároků, vzhledu, ale také, a to vystupuje v posledních letech ve vyspělých zemích stále výrazněji do popředí, z hledisek ekologických, etických a sociálních.

Zmíněná etická a sociální hlediska pak zahrnují jak etiku chování vůči živým organismům, zapojeným do produkčního procesu ( především hospodářským zvířatům, ale i rostlinám ), tak etiku podnikání a vztahu vůči zákazníkům a sociální vztahy vnitřní i vnější.

Právě v této rovině je také spatřována nejvýznamnější konkurenční výhoda družstev, vycházející jak z předpokládané vyšší osobní angažovanosti členů družstev oproti různým typům obchodních společností, tak také ze sociálního principu družstevní činnosti.

V kombinaci s výše zmíněnou konkurenční výhodou velikosti , potenciálně optimalizující jednotkové náklady a spjatou s technologickou efektivností, mohou skutečně družstva být za jinak stejných podmínek v přednostní pozici.

“Svatý Grál” nové družstevní ekonomiky 21. Století

Toto - poněkud nadneseně poetické - označení je připisováno jednomu z příkladů moderního konkurenceschopného družstevnictví, britskému internetovému marketingovému družstvu Poptel, které velmi úspěšně působí v oblasti zemědělských a potravinářských produktů . Moderní technologie - Internet v kombinaci s mobilními telefony - jsou zde kombinovány s ekonomicky, ale i sociálně orientovanými cíli, jejichž praktickou reflexí je právě družstevní struktura, která Poptel odlišuje od jiných firem a má zajistit naplnění individuálních spotřebitelských preferencí, etiku vzájemných vztahů a věrnost zejména zákazníků-členů.

Krédem Poptelu je vysoké zaměření na potřeby a přání zákazníka, stálé rozšiřování a obohacování komunikačních toků, atraktivnost a snadnost členství pro zákazníky, rozšíření sítě marketingových kontaktů a on-line obchodů na evropské i mimoevropské úrovni.

Družstevní vlastnická a podnikatelská struktura je zde považována právě za onu unikátní konkurenční výhodu, kterou soupeři jiných typů nemohou napodobit ( Corbett, 2000 )

Závěry:

Perspektivy českého zemědělského družstevnictví jsou do značné míry závislé na urychleném dokončení takových transformačních kroků, které by vyřešily jejich vnitřně rozpornou vlastnickou strukturu, odporující do značné míry základním družstevním principům a hodnotám.

Současně bude perspektivně nezbytný alespoň částečný návrat k těm družstevním hodnotám, které představují vzájemnou podporu a spolupráci jak uvnitř družstva, tak na národní a mezinárodní úrovni.

Právě tato prvky totiž odlišují družstva od jiných podnikatelských forem a stávají se, zejména ve vyspělých zemích, významným pilířem konkurenceschopnosti.

Vzhledem k evropským i světopvým trendům lze předpokládat, že budoucnost bude patřit spíše družstvům marketingovým, zpracovatelským, případně spotřebním, méně již družstvům výrobním. Ta však mohou na druhé straně hrát do určité míry a s přiměřenou podporou roli sociálního ”bufferu” v oblastech s vysokou rurální nezaměstnaností.

Literatura:

Boučková, B. : Czech agricultural Co-operatives : Further Drop or New Generation. Konference ICA, Weimar, 1999

Boučková, B. : Czech Agricultural Co-operatives : Is the Devil So Black As He Is Painted ? Konference ICA, Oslo, 2000-08-31

Corbett, M. : Membership in the New Economy. Konference ICA, Oslo, 2000-08-31

Corbett, M. : Innovation In Co-operation. Poptel, London, 2000

Hakelius, K. : Co-operative Values. SLU, Uppsala, 1996

Münkner, H.-H. : Co-operative Ideas, Principles and Practices. Margburg-Lahn, Berlin, 1989

Nilsson, J. : The emergence of new organisational models for agricultural co-operatives. Swedish Journal of Agricultural Research, Vol.28, 1998, No. 1

Stočes, F. : Postavení zemědělské malovýroby v kapitalistické ČR. SNPL, Praha, 1968