Prahnete po motýlku z velrybího penisu? Pak rychle do Norska

Norové doufají, že velrybí tuk, velrybí kostry či dokonce motýlky vyrobené z velrybích penisů by mohly zaujmout pevné místo na zahraničních trzích poté, co Oslo vzdor celosvětovému zákazu schválilo export velrybích produktů, píše agentura Reuters. Prodej takovéhoto artiklu však naráží na protesty ochránců životního prostředí Greenpeace, některých zemí včetně Spojených států, a dokonce i japonských gurmánů nezřízeně holdujících velrybímu tuku, podle nichž obsahuje tato perlově zbarvená delikatesa z norského plejtváka malého, nejmenší z velryb, rakovinotvorné chemické látky. Velrybáři v norském arktickém Svolväru, městě se čtyřmi tisícovkami obyvatel, ležícím tak blízko severního pólu jako Sibiř či severní Aljaška, jsou toho názoru, že zahraniční odpůrci lovu velryb by měli chystaný export vítat jako zužitkování těch částí harpunovaných velryb, nad nimiž Norové ohrnují nos. "Máme v úmyslu zahájit export na jaře," říká Ulf Ellingsen, přední světový magnát podnikající "ve velrybím tuku", který ho má v obřím mrazírenském skladišti ve Svolvär připraveno 400 tun. "Chceme jen zužitkovat úplně celé velryby pro potřeby lidí," konstatuje majitel hory velrybího tuku. Norové jedí z plejtváka malého, dorůstajícího délky zhruba deseti metrů, jen maso upravené jako steaky. Velrybím tukem však opovrhují. Ellingsenova šest metrů vysoká hromada velrybího tuku uskladněného v bílých boxech obsahuje kousky ze spodní části břicha, ocasní části a hřbetu, které Japonci konzumují za syrova jako nedostižnou lahůdku. Podle jeho slov může být asi čtyři centimetry silný tuk bezpečně zmrazen i pět let. Norsko v lednu schválilo export velrybího masa a produktů poprvé od poloviny 80. let a ignorovalo tak zákaz obchodování s těmito produkty, zakotvený v Konvenci o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy flóry a fauny (CITES). Na seznamu CITES je 800 druhů, s nimiž je obchodovat zakázáno, protože jsou na pokraji vyhynutí. Na vývoz a dovoz dalších 2500 druhů jsou striktní limity, jelikož nekontrolovaný obchod by mohl zničit jejich šanci na přežití. Velrybáři na Lofotech, řetězci ostrovů, na nichž v zimním příšeří ční strmé, sněhem pokryté horské vrcholy, si myslí, že by kostra plejtváka malého mohla být zajímavým exponátem v zahraničních muzeích. K bizarnímu exportnímu artiklu by mohly patřit také motýlky z kůže z velrybích penisů. "Měla bych zájem prodávat je do zahraničí," říká oděvní návrhářka Torunn Anfinsenová ze severonorského Tromsö, která tyto černé či temně hnědé vázanky šije. Už jich podle vlastních slov vyrobila asi stovku a prodala je po přibližně 750 norských korunách (85 dolarech) za kus zákazníkům, mezi nimiž byl i mužský pěvecký sbor. "Zkusila jsem to s kůží z různých částí velrybího těla, ale kůže z penisu byla pro tenhle účel nejlepší," sděluje. Velrybí penis je přes metr dlouhý. Velrybáři sní také o tom, že by velrybí maso mohlo v budoucnu třeba nalákat Evropany vyděšené takzvanou nemocí šílených krav a nahradit v jejich jídelníčku hovězí. Norsko stanovilo pro rok 2001 lovnou kvótu 549 velryb. V severovýchodním Atlantiku jsou podle něj hojné zásoby těchto kytovců - až 112.000 kusů. CITES neratifikovaly Norsko, Japonsko, Island a Peru, které zatím, dokud Norsko nezvrátí zákaz CITES, zůstávají jedinými trhy. Slabá většina členských států CITES hlasovala v roce 2000 pro zrušení zákazu, nepodařilo se jim však zajistit potřebnou dvoutřetinovou většinu. Ale Ulf Ellingsen, který vlastní největší rybářský podnik ve Svolväru včetně jeseteřích farem, je hazardní hráč. V roce 1993 Norsko obnovilo vzdor moratoriu Mezinárodní velrybářské komise (IWC) komerční lov plejtváka malého a on začal hromadit velrybí tuk v naději, že Oslo jeho export jednoho dne povolí. V Norsku je velrybí tuk bezcenný a tak byl z části nejstarších Ellingsenových zásob vyroben lampový olej. V Japonsku by měl jeho "poklad" hodnotu 60 miliónů norských korun (sedm miliónů dolarů). Dalších 200 tun tuku leží ve skladech jiných norských byznysmanů. Největší nebezpečí hrozí norskému exportu velrybího tuku patrně ze strany japonských spotřebitelů, podle nichž obsahuje 7,6krát více polychlorovaných bifenylů (PCB) než je maximální japonský dovozní limit. Ze zahraničí zaznívají hlasy, že by lidé měli největšího savce na Zemi respektovat a nechat ho na pokoji. Podle 37letého velrybáře Björna Andersena však cizinci podléhají emocím poté, co zhlédli filmy jako je například dojemný filmový příběh o kosatce "Zachraňte Willyho". Pro něj není velryba ničím víc, než pouhou obří sardinkou. "Je to tradiční lov a my si nebereme víc, než může příroda unést," tvrdí.